Želva uhlířská

Chelonoidis carbonaria

Želva uhlířská

Chelonoidis carbonaria

Rozšíření: želva uhlířská obývá tropickou oblast Jižní Ameriky (Kolumbie, Venezuela, Guayana, Brazílie, Bolívie, Paraquay). Karapax měří až 50 cm.

Želva uhlířská je často zaměňována s druhem Chelonoidis denticulata, který však dorůstá větších rozměrů. Karapax želvy uhlířky je uhlově černý, uprostřed štítků jsou světle žluté skvrny. Hlava, nohy a ocas jsou pokryté množstvím oranžově červených šupin. Existují dvě barevné variety.

Je to typická pralesní želva, žijící v tropických pralesích. Ráda se zdržuje na mokré močálovité půdě, kde se zahrabává. Na těchto lokalitách dosahuje teplota vzduchu 26 až 28 °C, vzdušná vlhkost až 95 %, srážky v deštném pralese dosahují hodnot až 2200 mm a v savanách 1340 mm ročně.

Ve dne, ale i za jasných měsíčních nocí vyhledává šťavnaté ovoce a jinou rostlinnou potravu. S velkou chutí žere i uhynulé živočichy.

Podle výsledků pozorování nakladly samice v Kolumbii 5 až 15 vajec, která uložily na povrchu napadaného listí. Existují však i údaje, že samice vajíčka zahrabává do země.

Domorodí Indiáni nazývají Chelonoidis carbonaria a Chelonoidis denticulata jabuti a koluje zde o nich mnoho pohádek a povídek.

Želva uhlířka patří k druhům, které Evropané dováželi pro přípravu delikátních jídel.
Tento druh chováme ve větších teráriích, jejichž dno tvoří jemný písek. Stěny terária obložíme rašelinou, do které naaranžujeme několik epifytních rostlin. V teráriu musí být také miska s vodou, protože tyto želvy hodně pijí. Ideální je teplota 24 až 30 °C a neměla by klesnout pod 22 °C. Z terária je lze vyndat jen na několik hodin, a i to jen za horkého léta. Jsou velmi choulostivé na průvan.

Alespoň jednou týdně je třeba je vykoupat ve vodě teplé 30 °C. Podáváme jim různé druhy ovoce a zeleniny, společně s vařenou rýží, bramborami, vajíčkem a kousky masa. V zimě je třeba nahradit ovoce kompoty a ovocnými kašemi.