Želva tlustohrdlá

Siebenrockiella crassicollis

Želva tlustohrdlá

Siebenrockiella crassicollis

Rozšíření: želva tlustohrdlá obývá Barmu (Tenaserim), Thajsko, jižní Vietnam, Malajský poloostrov, Sumatru, Kalimantan, Jávu.

Karapax může mít až 20 cm. Je mírně plochý, tmavohnědý až černý. Jeho zadní okraj je zubatý. Má tři kýly. Měkké části těla jsou šedé. Hlava je poměrně velká, s několika světle šedými až bílými skvrnami v koutcích tlamy (působí dojmem, že se usmívá) a v ušní partii hlavy. Kůže okolo očí je zrnitá.

Želva tlustohrdlá obývá tropické pralesy, jejich jezera, močály, zvolna tekoucí vody. Živí se převážně masitou potravou, tj. měkkýši, dešťovkami, žábami a různými živočišnými a rostlinnými zbytky.

Je to ideální druh pro chov v akvateráriích s malou souší. Při přijímání potravy a pohybu je velmi klidná a pomalá, proto ji nelze chovat ve společném akvateráriu s jinými druhy.

Tyto želvy by se měly chovat při teplotě 24 až 30 °C, která v noci může mírně klesnout.

Želvy tlustohrdlé častěji opouštějí vodu a s oblibou se zahrabávají do jemného štěrku na souši. Chov v zajetí není obtížný.

Potrava, podobně jako v přírodě, je masitá (hovězí maso, srdce, ryby, vodní plži, nitěnky), někdy však žerou i vodní rostliny. Odchov v zajetí není častý. Úspěch zaznamenali vůbec poprvé ve Švýcarsku (Zürich). Tento druh nevyžaduje zazimování.

Názvy ve světě