Želva ontarijská

Emydoidea blandingi

Želva ontarijská

Emydoidea blandingi

Rozšíření: želva ontarijská obývá jižní Kanadu, Ontario, severní a střední část USA (Illinois, Indiana, Ohio, Pensylvánie, Nebraska, New Jersey). Karapax dorůstá až 30 cm.

Karapax má želva ontarijská klenutější, většinou protáhlý, černě zbarvený, s četnými malými světle žlutými skvrnkami. Plastron je světle žlutý s velkými skvrnami na vnějších a zadních částech každého štítku. Hlava je válcovitá, tmavohnědá nebo černá, žlutě tečkovaná. Krk dlouhý, brada jasně žlutá. Horní čelist poměrně široká, oči červenohnědé. Ocas dlouhý, u kořene tlustý.

Způsobem života se jen málo liší od naší želvy bahenní (Emys orbicularis). Na rozdíl od ní se želva ontarijská více zdržuje na souši. Ráda se toulá po polích a lesích, obvykle v blízkosti rybníků nebo řek.

Potravu tvoří ryby, čolci, žáby, vodní hmyz, měkkýši, vajíčka krabů. S velkou chutí požírá perloočky a ve větším množství i zelenou potravu. Páří se za teplých jarních nocí. V červnu až v červenci samice kladou do důlku hlubokého 12 až 15 cm vejce. V sezóně mohou mít i dvě snášky. Mláďata se líhnou na podzim nebo následujícího jara. Jsou černá, se světlým lemem na plastronu.

Vejce i mláďata želvy ontarijské jsou na souši ohrožována savci a ptáky, ve vodě dravými rybami.

Želva ontarijská přezimuje zahrabaná v bahně vod s nižší teplotou vody (21 °C). Ideální je chovat je v jezírkách, protože jsou velmi odolné vůči chladnu a často je můžeme vidět plavat i pod ledem.

Tento druh se v zajetí chová vzácněji. Umísťujeme je do akvaterária. Krmí se rybami, masem, perloočkami, larvami komárů, nitěnkami, ale také hlávkovým salátem. Zimní spánek doporučujeme. Odchov v zajetí byl vícekrát úspěšný v Kanadě.

Názvy ve světě