Chůvička japonská

Lonchura striata f. domestica

Chůvička japonská

Lonchura striata f. domestica

Chůvičky japonské se v přírodě nevyskytují. Byly vyšlechtěny v 17.–18. stol. v Japonsku a Číně z několika volně žijících druhů amadin rodu Lonchura. Výchozím druhem byla zřejmě hlavně panenka bronzová (Lonchura striata) a dále panenka hnědohřbetá (Lonchura leucogastroides), stříbrozobka malabarská (Lonchura malabarica) či Lonchura acuticauda.

Mezi oběma pohlavími neexistují žádné rozdíly ve vzhledu. Jediným poznávacím znakem je zpěv samečka. Zpívají pouze samci! Sameček se postaví do typické pozice, svěsí bříško (až se dotýká bidla), co nejvíce natáhne krk a celý se napřímí. Pak spustí svůj typický zpěv-je to jakési komické brumlání, občas doplňované trylkováním a trvá několik vteřin. Zpěv je hodně tichý, a proto si musíme ptáků důkladně všímat, pokud chceme pohlaví rozeznat. Pokud máme chůvičky v sousedství dalších ptáků, ani ho nemusíme slyšet.

Chůvičky většinou rády začnou hnízdit hned, jak jim dáte k dispozici budku nebo mají možnost vytvořit si hnízdo v rostlinstvu ve voliéře. Samičky obvykle snáší 5–7 vajíček během týdne, ze kterých se mláďata postupně vylíhnout za 12–14 dní. Na vejcích sedí obvykle oba rodiče, kteří mláďata krmí na střídačku i po vylíhnutí. Zhruba po 3 týdnech mláďata vylétají z budky, ale jsou stále krmena rodiči. Za další tři týdny jsou již plně samostatná. V tu dobu je dobré mláďata na nějaký čas přemístit do jiné voliéry či klece, protože mají tendence se stále vracet do své rodné budky. Tam jsou ale obvykle ještě další vajíčka a mladší sourozenci, kterým by mohli ublížit.