Králík míšeňský beran

Tělo má míšeňský beran válcovitě protažené se širokou hrudní i pánevní partií. Hlava je beranovitá, klabonosá. Rozpětí uší se u míšeňského berana pohybuje kolem 38-42 centimetrů. U kořene tvoří uši znatelné korunky. Otvory uší jsou obráceny k tělu a mají silnou strukturu.

Srst tohoto plemene je hustá v podsadě, má elastické pesíky a délka krycího chlupu je asi 3 cm.

Některé přípustné vady

Menší odchylky od stanoveného typu těla, užší, méně klabonosá hlava. Méně zmasilé uši, méně výrazné korunky, slaběji uzavřená podkova. Otvory uší obrácené dopředu. Rozpětí uší 35 až 37 cm nebo 43 až 45 cm.
Řidší srst, méně pružná, měkčí, mírně zplstěná, avšak i hrubší. Mírné odchylky od předepsané délky srsti.

Některé nepřípustné vady

Hmotnost nižší než 4 kg a vyšší jak 5,5 kg
Zcela chybějící beranovitý typ, vysloveně úzká hlava, rozpětí uší kratší než 35 cm a delší jak 45 cm
Srst téměř bez podsady. Velké odchylky od předepsané délky srsti v krycím chlupu

Králík domácí je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii.

V Česku se králík domácí chová v několika typech chovů, v závislosti na účelu jejich chovu. Pro komerční produkci masa slouží velkochovy masných brojlerů, ve velkochovech se rovněž chovají králíci za účelem produkce kožešiny nebo vlny. Králík domácí je významné laboratorní zvíře a pro tento účel se chová v akreditovaných laboratorních chovech.

Názvy ve světě