Králík německý velký stříbřitý

Tělo tohoto plemene je mírně zavalité a válcovité. Končetiny má německý velký stříbřitý silné, hlavu širokou a u samic je o něco jemnější. Srst má německý velký stříbřitý hustou v podsadě, pružnou s výraznými pesíky. Délka krycího chlupu je asi 3 centimetry.

Některé přípustné vady

Delší, užší tělo, menší odchylky od požadovaného typu hlavy. Tenčí uši, mírné odchylky od stanovené délky uší
Řidší, méně pružná, hrubší nebo mírně zplstěná srst, mírné odchylky od předepsané délky srsti

Některé nepřípustné vady

Hmotnost zvířete nižší než 3,5 kilogramu anebo naopak vyšší jak 5 kilogramů
Mimořádně dlouhé a úzké tělo, úzká dlouhá hlava
Uši kratší než 11 centimetrů a delší než 14,5 centimetru
Srst téměř bez podsady, velké odchylky od předepsané délky srsti v krycím chlupu

Králík domácí je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii.

V Česku se králík domácí chová v několika typech chovů, v závislosti na účelu jejich chovu. Pro komerční produkci masa slouží velkochovy masných brojlerů, ve velkochovech se rovněž chovají králíci za účelem produkce kožešiny nebo vlny. Králík domácí je významné laboratorní zvíře a pro tento účel se chová v akreditovaných laboratorních chovech.

Názvy ve světě