Morče domácí

Cavia aperea f. porcellus

Morče domácí

Cavia aperea f. porcellus

Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického hlodavce morčete divokého. V současné době jsou populární hlavně u dětí jako domácí mazlíčci, protože nekoušou. Morče domácí dosahuje v dospělosti hmotnosti 0,6-1 kilogram (výjimečně až 1,8 kg) a délky těla 20-36 centimetrů. V optimálních podmínkách se vám dožije pěti až deseti let, ojediněle až 14 let.

Do Evropy se morčata dostala zhruba v 16. Století. Ovšem jako domácí zvířata se začala chovat až na počátku 18. století. V oblibě byla v té době hlavně v Anglii. Jak už to tak bývá, zpočátku si je mohli dovolit pouze bohatí majitelé. V Anglii došlo v 19. století dokonce na pořádání prvních výstav morčat. Hlavní rozmach chovu morčat v zajetí nastal po druhé světové válce a trvá dodnes.

Rozmnožit morče domácí nebývá obtížné a odchovy se daří i mladým chovatelům. Říje trvá 24 hodin a během tohoto dne dochází k páření. Po 58-75 dnech březosti přichází na svět 1-6 plně vyvinutých mláďat, vážících 90 gramů. Samice by dokázala přivézt mláďata na svět i 5x ročně, ale doporučuje se nechat vrhnout pouze 2x, aby nedošlo ke zbytečnému vysílení matky. Mláďata se odstavují od rodičů po měsíci života. Pohlavně dospívají ve 2 měsících v případě, že se jedná o samečky a ve 2,5 měsících, jedná-li se o mladé samičky.

Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice je proto možné chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se většinou nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát, a to i když spolu žijí od narození. Ale přesto jsou případy, a není jich málo, kdy se samečci nervou ani mezi sebou.

Vhodné obydlí pro jedno morče je klec o základně minimálně 80×50 cm a výšce 35–40 cm. Ta by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan (na ten jsou morčata náchylná) a pokud možno ani zdroje hluku, jako například televize, ovšem u většiny chovatelů tento faktor nezpůsobuje žádné komplikace. Na vesnicích jsou morčata často chována v králikárnách, někdy i spolu s králíky. Pověra říká, že morčata jsou roznašeči nemocí králíků, opak je ale pravdou. Pro věší náchylnost k nemocem (zejména plicním), slouží morče jako indikátor ohrožení chovu králíků. Pokud se totiž vyskytne v chovu nějaká nemoc, projeví se její příznaky nejprve u morčete. V takovém případě je ještě čas učinit potřebná opatření a zabránit rozšíření nemoci. Proto když chovatelé králíků kontrolují svůj chov, vždy nejprve prohlédnou morče. V některé literatuře se také uvádí, že morče svým pískáním odpuzuje myši. Jak moc je toto tvrzení pravdivé se můžeme pouze dohadovat.

Potrava morčat by měla být pestrá, obvykle se krmí 2x denně. Nejdůležitější složkou krmiva je seno, které slouží jako hlavní zdroj vlákniny Další důležitou složkou potravy je zelenina a ovoce, každý den by mělo morče kousek dostat (mrkev, petržel, celer, červená řepa, paprika, rajče, salát, fenykl atd.). Méně často a v menším množství předkládáme například brokolici, kedluben, kapustu, zelí (tato zelenina nadýmá). Ovoce dáváme také jen občas, pro jeho vyšší obsah cukru. Jako ovocné varianty připadá v úvahu jablko, hruška, mandarinka, hroznové víno, jahody, ananas, třešně atd. Další důležité krmivo je čerstvá tráva. Nesmí chybět ani malé větve ovocných stromů, které slouží pro okus a obrušování zubů. Samozřejmostí je stálý přístup k pitné vodě. V dnešní době jsou na trhu vyráběna i granule pro morčata.