Sorraia

Sorraia

Historie

Tito poníci jsou potomci původních koní žijících na Pyrenejském poloostrově. Byli velmi důležití při vzniku jiných plemen, jako je například španělský kůň, lusitano, alter-real a poté, co byl dovezen do Jižní Ameriky, zasloužil se o vznik i tamějších plemen. Sorraia se využíval k zemědělským pracím i jako jezdecký pony. Dnes je toto plemeno takřka vyhynulé. Dochovalo se jen jedno volně žijící stádo.

Povaha

Sorraia má výbornou povahu, je ochotný, laskavý a přátelský. Jsou inteligentní, učenliví, vytrvalí a překvapivě silní.

Stavba těla

Sorraia nese výrazné španělské rysy. Hlava je těžká, většinou klabonosá, krk je kratší, svalnatý a klenutý. Hrudník je hluboký, hřbet kratší a pevný. Záď je mírně skloněná s poměrně vysoko nasazeným ocasem. Končetiny jsou kratší, ale silné, s kvalitními kopyty.

Srst je plavá, nebo šedá, vždy mají úhoří pluh. V kohoutku dorůstají průměrně 130 cm.

Využití

Sorraia byl dobrým koněm v zemědělství i jezdecký pony gaučů. V chovu se využíval pro šlechtění jiných plemen. Dnes již využití nemá a téměř vyhynul.

Zdraví a nemoci koně

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.