Oldenburský teplokrevník

Historie

Počátky plemene sahají do 17. století. Původně to byl velký kočárový kůň využívaný i v zemědělství. Jeho předci byli španělští, neapolští a východofríští koně. Významný byl bílý španělský hřebec Kranich. První oldenburgové byli pravděpodobně podobní kladrubskému koni. V 18. století se křížili s berbery, anglickými plnokrevníky a Norfolk Roadstery. Tím vzniklo lehčí jezdecké zvíře používané v armádě. Na konci 19. století byli opět použiti angličtí plnokrevníci, clevelandští hnědáci, hannoverští teplokrevníci a normandští koně. Tím vznikl oldenburský teplokrevník dnešního typu. Během světových válek však utrpěl velké ztráty a proto byli opět použiti angličtí plnokrevníci. Vznikl tak všestranný sportovní a jezdecký kůň.

Povaha

Oldenburg je přátelský, ochotný, učenlivý a dobře ovladatelný. Je také siný s nadáním pro parkúr i drezúru. Má energický temperament.

Stavba těla

Tělesný rámec je mohutnější než u ostatních teplokrevníků. Hlava je líbivá, někdy klabonosá, krk je svalnatý, plece silné a lopatky mírně skloněné. Hrudník je hluboký, hřbet delší a rovný. Záď je svalnatá, končetiny jsou pevné s dobrými klouby a kvalitními kopyty.

Srst může být bílá, hnědá, ryzá nebo černá. V kohoutku mívají 165 – 175 cm.

Využití

Oldenburský teplokrevník je velmi dobrý skokan dosahující velké úspěchy. Je úspěšný i v drezúře a při křížení s anglickými plnokrevníky vznikne výdorný kůň pro military. Dodnes je využíván i jako kočárový kůň.