Knabstrupský kůň

Knabstrup

Knabstrupský kůň

Knabstrup

Historie

Původ plemene je datován do 19. století a jeho předkem je skvrnitá klisna Flaebehoppen. Tato klisna měla španělský původ, který je patrný i na moderních knabstrupech. Klisna se křížila s frederiksborgským hřebcem. Její strakatý vnuk Mikkel je považován za zakladatele plemene. Koncem 19. století však začaly počty těchto koní klesat, proto byla v roce 1933 založena společnost pro záchranu skvrnitého koně a počet knabstrupů opět stoupl.

Povaha

Knabstrupský kůň je tvrdý a odolný kůň. Jsou inteligentní, učenliví a vytrvalí. Jsou také mírní, přátelští a dobře ovladatelní. Obecně mají velmi dobrou povahu.

Stavba těla

Hlava je menší a atraktivní, krk je krátký a klenutý. Lopatky jsou vzpřímené, hřbet delší a rovný, záď je svalnatá a má vysoko nasazený ocas. Končetiny silné s dobrými kopyty.

Srst je bílá s hnědými nebo černými skvrnami. V kohoutku průměrně dorůstají výšky 155 cm.

Využití

Knabstrupský kůň byl dříve výhradně pracovní kůň, později se stal vyhledávaným jezdeckým zvířetem. Pro svou inteligenci byli používáni v cirkusech, kde předváděli těžké cviky. Knabstrup je spolehlivý jezdecký i sportovní kůň.

Zdraví a nemoci koní

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.