Malopolský kůň

Historie

Plemeno vzniklo v Polsku v 19. století. Jeho předci jsou arabští plnokrevníci, angloarabové, shagya arabové, gidranové, angličtí plnokrevníci a furioso. Malopolský kůň má dvě linie: Sadecki, která má v sobě víc krve furiosů a Darbowsko-Tarnowski, která má více z girdanů.

Povaha

Malopolský kůň je klidné, ochotné povahy. Je energický, odvážní a silný. Má dobré skokové vlastnosti. Je také rychlý a hbitý.

Stavba těla

Hlava je líbivá, krk je svalnatý, mírně klenutý. Lopatky jsou šikmé, hrudník široký. Hřbet je delší, záď je mírně skloněná a svalnatá. Končetiny jsou dlouhé, pevné s tvrdými kopyty. Srst je bílá, hnědá, ryzá, nebo černá. V kohoutku měří 155 – 165 cm.

Využití

Malopolský kůň je dnes stále více využíván jako sportovní kůň v parkúrovém skákání. Používají se i na farmách k lehké práci a je oblíbený jezdecký kůň.

Zdraví a nemoci koně

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.