Holštýnský teplokrevník

Holsteiner

Holštýnský teplokrevník

Holsteiner

Historie

Původ plemene se datuje do 13. století, kdy se křížili němečtí, španělští a arabští koně. V této době to byly koně mohutnější stavby, vhodní pro zemědělské práce i pro vojenskou jízdu. V 17. století to byli oblíbení kočároví koně. Jeden z bílých hřebců té doby, Mignon, byl zakladatelem linie bílých holštýnů, které využíval i anglický dvůr až do minulého století. V 19. století se křížili s anglickými plnokrevníky a yorkshirskými kočárovými koňmi, čímž se tělesná konstituce zlehčila a vznikli tak všestranní jezdečtí koně.

Povaha

Holštýnský teplokrevník má přátelskou povahu a mírný temperament. Jsou soutěživí, učenliví a ochotní. Také jsou silní a vytrvalí a jsou výborní skokani. Jsou spolehliví a dobře ovladatelní.

Stavba těla

Hlava je plnokrevného typu, krk mírně klenutý. Hrudník je hluboký, lopatky umožňují plynulý pohyb. Hřbet je delší se svalnatou zádí. Končetiny jsou kratší, pevné a suché s dobrými kopyty.

Srst je většinou hnědá, ale mohou být i bělouši, ryzáci a vraníci. V kohoutku dorůstají průměrně 160 – 170 cm.

Využití

Holštýni jsou velmi dobří sportovní koně, kteří se prosadili v parkúrovém skákání. Využívají se i v drezúře a méně v military.

Zdraví a nemoci koně

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.