Islandský pony

Historie

Jeho předci jsou keltští poníci přivezení na Island Vikingy v 9. století. Díky izolaci Islandu nebyl islandský pony po staletí ovlivněn žádným jiným plemenem a to z něj dělá jednoho z nejčistších plemen světa. Přesto v 11. století byly pokusy zkřížit islandské koně s arabskými plnokrevníky. Výsledky byly však fatální a proto se od té dob islandští poníci nesmí křížit s jinými plemeny.

Povaha

Islandští poníci jsou dobromyslní, přátelští, dobře ovladatelní. Jsou také velmi silní a vytrvalí. V horském terénu mají jistý chod. Vynikají svou nenáročností, skromností a pracovitostí.

Stavba těla

Hlava je velká, krk krátký a silný. Hřbet je kratší a rovný, záď skloněná s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou pevné, kopyta tvrdá a kvalitní. Žíně jsou husté.

Srst je většinou ryzá, ale může mít kteroukoli barvu včetně strakatosti. V kohoutku dorůstají 127 – 135 cm.

Využití

Islandští poníci jsou všestranní koně využívaní v zemědělství i jako jezdečtí poníci. Mají speciální čtyřdobý chod tölt, který je velmi pohodlný a jezdci díky němu mohu překonávat velmi velké vzdálenosti.

Zdraví a nemoci koně

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.