Jutský kůň

Jutland

Jutský kůň

Jutland

Historie

Plemeno pochází z 12. století. Ve středověku byli tito koně oblíbení jezdečtí koně rytířů, protože jsou velmi silní a dokáží nést těžké brnění i na velké vzdálenosti. V 18. století se jutský kůň křížil s frederiksborgem, což zlepšilo jeho chody. Mezi jeho předky byli i clevelandští hnědáci, a yorkshirští tažní koně.

Povaha

Povahově to jsou pracovití a ochotní koně. Jsou proslaveni svou silou a vytrvalostí a zároveň lehkou ovladatelností.

Stavba těla

Hlava je těžká, krk je svalnatý s hřebenem a vysoko nasazený. Hrudník je hluboký, hřbet krátký, záď svalnatá. Končetiny jsou krátké, silné, ale obvykle se slabými klouby. Rousy jsou bohaté a začínají růst poměrně vysoko.

Srst je obvykle ryzá, ale mohou být i hnědáci a vraníci. V kohoutku dorůstají průměrné výšky 157 cm.

Využití

Dříve byl jutský kůň hojně využíván v zemědělství, kde ho dnes nahradila technika. Dnešní využití je spíše reprezentativní: tahá povozy pivovaru Carlsberg.

Zdraví a nemoci koně

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.