Donský kůň

Historie

Jméno získal podle oblasti, kde protéká řeka Don. Jsou zde kruté klimatické podmínky a proto je donský kůň velmi odolné plemeno schopné přežít tam, kde jiná plemena nevydrží. Jejich předci jsou pravděpodobně mongolští, turkmenští, karabaští, achaltekinští a orlovští koně. Donský kůň byl hojně využíván ve válkách.Na začátku 20. století se tito koně zkřížili s arabskými a anglickými plnokrevníky, kteří donského koně zušlechtili a dali mu lehčí rámec. Dodnes má však toto plemeno velké exteriérové vady, které se chovatelé snaží eliminovat.

Povaha

Jsou to klidní, ochotní a pracovití koně. Jsou energičtí, ale dobře ovladatelní a učenliví. Jsou také velmi silní, odolní a vytrvalí.

Stavba těla

Hlava je východního typu, krk je svalnatý. Lopatky často velmi vzpřímené. Hrudník je hluboký, hřbet dlouhý a rovný. Záď je slabá, ocas nízko nasazený. Končetiny bývají dlouhé se strmou spěnkou a tvrdými kopyty.

Srst je vždy hnědá nebo ryzá, v kohoutku dorůstají 155 - 165 cm.

Využití

Donský kůň se dlouho využíval ve vojenství, jsou to však i dobří jezdečtí a tažní koně. Jsou to také neuvěřitelně dobří vytrvalostní koně.

Zdraví a nemoci koní

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.