Buloňský chladnokrevník

Historie

Staré plemeno pocházející ze severozápadní Francie, které bylo oficiálně uznáno až v 17. století. Jeho předci jsou těžcí koně z doby Římanů, kteří byli kříženi s arabskými plnokrevníky a berbery. Počet buloňských koní se během 2. světové války rapidně snížil, dnes je však jeho přežití zajištěno společností French National Studs.

Povaha

Buloňští koně dokáží velmi rychle měnit rychlost. Jsou to velmi inteligentní chladnokrevníci, kteří se vyznačují mírnou a klidnou povahou. Jsou učenliví a jsou proto schopni plnit nejrůznější úkoly.

Stavba těla

Díky arabským předkům jsou to velmi elegantní chladnokrevníci. Hlava je jemná s výraznýma očima, krk je obloukovitý s výrazným hřebenem. Lopatky jsou dobře skloněné a umožňují celkem vysokou akci předních končetin. Hrudník je široký, hřbet delší, záď kulatá a svalnatá. Končetiny jsou silné s kvalitními klouby, rousy jsou krátké a kopyta velká. Ocas bývá hustý a chundelatý.

Srst je většinou bílá, mohou se vyskytnout i hnědáci a ryzáci. V kohoutku mívají 150 - 170 cm.

Využití

Dříve se buloňští koně využívali jako pracovní i kočároví koně. Nosili také rytíře do bitev a byli to dobří váleční oři. Dnes už praktické využití nemají a chovají se na maso. Používají se také jako reprezentativní koně i při rekonstrukcích středověkých bitev.