Bretaňský kůň

Breton

Bretaňský kůň

Breton

Historie

Plemeno původem z Bretaně se zajímavou historií. Jeho předky jsou keltští koně, kteří se zkřížili s arabskými plnokrevníky během křižáckých válek. Vznikly tak různé rázy tohoto plemene, například Sommier Breton a Rossier. Sommier Breton byl těžší, využívaný hlavně v zemědělství, naopak Rossier byl lehčí a měl vrozený mimochod. Stal se tak vyhledávaným vojenským koněm. V 19. století se zkřížili s precherony, ardenskými a buloňskými chladnokrevníky a vznikl bretaňský kůň.

Povaha

Bretonští koně jsou temperamentnější, avšak i tak dobře ovladatelní a přátelští. Jsou vytrvalí a pracují s nezvyklým zaujetím, takže jsou to vyhledávaná tažná zvířata.

Stavba těla

Hlava je atraktivní, krk má výrazný hřeben. Plece jsou mohutné, hřbet krátký, záď skloněná a svalnatá. Končetiny jsou suché, pevné, s rousy. Spěnky jsou dobře utvářené, kopyta velká.

Srst je vždy ryzá, v kohoutku dosahují velikosti 150 - 160 cm.

Využití

Bretaňský kůň se stále využívá v zemědělství jako pracovní kůň. Také se chová pro vozatajské soutěže a soutěže v tahu.

Zdraví a nemoci koní

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.