Brabantský kůň

Historie

Brabant je velmi staré plemeno. Patří mezi původní 3 rázy belgického koně. Byl ovlivněn spoustou dalších plemen tažných koní. Sám byl využit při šlechtění Shirských koní, Clydesdaleů a Suffolků. Ve 20. století počet brabantů klesl, avšak v Americe jsou velmi populární dodnes.

Povaha

Mají výjimečně ochotnou povahu, jsou silní a pracovití. Také jsou vytrvalí a učenliví.

Stavba těla

Hlava je malá, krk je silný, dobře osvalený, plece jsou mohutné. Záď je kulatá, svalnatá, končetiny krátké a silné s řídkými rousy.

Stavbou těla patří mezi nejtěžší chladnokrevníky. Srst je většinou ryzá, v kohoutku dorůstají 158 - 170 cm.

Využití

Dříve se hojně využívali v zemědělství, nástupem techniky však byli vytlačeni. Dnes se chovají jako masná zvířata, předvádí se na přehlídkách a v soutěžích v tahu.

Zdraví a nemoci koně

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.