Berberský kůň

Berberský kůň

Barb

Historie

Berbeři pochází z oblasti Maroka, Alžíru a Tunisu a stejně jako arabští plnokrevníci měli velký vliv na vývoj ostatních plemen. Využívali se při chovu španělských koní a pravděpodobně jsou jejich přímými předky. Nejvíce se však zasloužili ve šlechtění anglického plnokrevníka. Berberský hřebec Godolphin Babr byl zakladatelem velmi úspěšné linie dostihových koní. Dnes je však berberský kůň zkřížen s jinými plemeny a proto existuje několik různých rázů tohoto plemene.

Povaha

Toto plemeno je velmi otužilé a vytrvalé. Stejně jako arabský plnokrevník je odolné proti extrémním teplotám. Je nenáročné na potravu, snese i delší dobu bez vody. Také je statečné, silné a dobře ovladatelné.

Stavba těla

Hlava je úzká, oči velké. Krk je svalnatý, mírně obloukovitý. Plece jsou silné, lopatky strmé a hrudník je hluboký, ale úzký. Záď je kulatá s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou štíhlé a pevné, kopyta tvrdá a kvalitní.

Srst byla původně tmavá, dnes může mít jakékoliv jednobarevné zbarvení. Výška bývá 140 - 150 cm.

Využití

Berbeři jsou vytrvalí a silní jezdečtí koně. Využívají se i jako soumaři. Jsou velmi obratní v horském terénu. Dnes to však je již téměř zapomenuté plemeno, které můžeme vidět snad jenom v jejich domovině.

Mohlo by vás také zajímat

Kuňka žlutobřichá,  Kuňka východní,  Norický kůň - Norik,  Andaluský kůň,  Kladrubský kůň,  Achaltekinský kůň,  Pakůň žíhaný,  Skunk skvrnitý,  Skunk jižní,  Kuna rybářská