Bardigianský pony

Historie

Bardigianský pony pochází s hornaté oblasti Apenin a jeho původ můžeme vystopovat až do doby římských císařů. Plemeno je adaptováno na horské prostředí. Je úzce spjato s haflingy a aveliňskými koňmi, se kterými má společné předky. Na začátku 20. století byli kříženi s různými dalšími plemeny, což vedlo ke ztrátě charakteristických rysů. V dnešní době se chovatelé snaží zlepšit čistotu tohoto plemene.

Povaha

Jako horské plemeno jsou Bardigiani odolní a vytrvalí. Povahou jsou ochotní, ale přesto živí a temperamentní. V horách mají jistý krok, jsou silní a mají dobrý orientační smysl.

Stavba těla

Hlava je jemná, orientálního typu s malými ušními boltci.Krk je velmi svalnatý a obloukovitý. Hrudník je klenutý, hřbet krátký a záď kulatá s nízko nasazeným ocasem. Končetiny jsou suché, krátké a silné, kopyta tvrdá a kvalitní.

Srst je vždy tmavá, a to hnědá nebo černá. Průměrná výška je 130 cm.

Využití

Bardigianský pony sloužila jako soumar i jako tahoun v zemědělství. Dnes se využívá jako dobrý jezdecký kůň v málo přístupných oblastech.

Zdraví a nemoci koní

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5–38,5 °C (hříbata asi mívají teplotu o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8–16 dechů za minutu (hříbata 10–20), tepová klidová frekvence je 35–45 tepů za minutu (hříbata 100–120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abscesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt, atd.), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny, atd.), nemoci očí (zákal, zánět spojivek, atd.), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, atd.), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost, atd.), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, atd.), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace, atd.), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, atd.), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen, atd.); závažným onemocněním je tetanus a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.