Česká bagdeta

Česká bagdeta je staré plemeno bagdet, které vzniklo v okolí východočeských měst Pardubic a Přelouče. Podle dobové literatury byly ČB poměrně početné ve východních Čechách už v 19. století.

Zatímco na Pardubicku se chovaly ČB převážně celobarevné a bělopruhé, na Přeloučsku převládaly barevnoocasé s barevnými štíty, kterým se původně říkalo „straky“. Koncem třicátých let 20. století se pro ně ustálil název „čápek“. Až do té doby je také někteří chovatelé považovali za dvě plemena. Tomu také napomáhalo, že čápkové měli tmavé oči a slabší delší zobák, zatímco ostatní rázy měly oči perlové a zobák kratší a silnější. Také v postavách se oba rázy v té době poněkud odlišovaly.

I přesto, že jde o poměrně staré plemeno českého původu, bylo uznáno poměrně pozdě, až v roce 1941. Bylo to na základě holubářským svazem svolané schůzky předních chovatelů ČB v r. 1937 do Heřmanova Městce, kde byl dohodnut definitivní název „česká bagdeta“ a byly zahájeny práce na standardu plemene. Do té doby byl často používán název „český indián“. Staré plemeno indián je také zřejmě předchůdcem ČB, která se od původního indiána liší jen delším zobákem, méně vyvinutou obočnicí, postavou a také kresbou.

V české i německé literatuře 19. století jsou uváděna i další stará plemena holubů, která se mohla na vzniku ČB mimo indiánů také podílet. Jednalo se zejména o holuba „tureckého“ (C. turcica – „turek“) a o holuba „berberského“ (C. barborica). Gustav Prütz v knize Illustriertes Mustertaubenbuch z r. 1889 popisuje holuba tureckého i berberského (s chocholkou i bez) a zmiňuje se o jejich podílu na vzniku indiánů. Zmiňuje se i o „tureckých“ holubech s chocholkou i hladkohlavých, chovaných na území tehdejší rakousko-uherské monarchie a jejich popis se už velmi blížil ČB. Autor B. Pfeningsstorff v knize „Die Taubenrassem“ z r. 1905 rovněž potvrzuje výskyt bagdety, podobné holubu „tureckému“ v tehdejším Rakousko – Uhersku. Také čeští autoři později docházejí k podobným závěrům. František Špatný už v r. 1862 v knize „Holubářství“ uvádí už jak indiány, tak holuby „turecké“, stejně jako i MUDr. Vladislav Šir v knize „Holubářství“ z r. 1866. Při nedokonalosti a nepřesnosti tehdejšího názvosloví je pravděpodobné, že oba mají na mysli už i českou bagdetu.