Koburský skřivan

Tento vitální velký holub podlouhlé stavby těla byl ve střední Evropě značně rozšířen před II. světovou válkou i po ní zejména pro užitkovost, protože má schopnost polarit. Tuto vlastnost si uchoval dodnes, ale z mnoha chovů byl vytlačen jinými plemeny. Vyskytuje se jen ve třech rázech šedohnědé pigmentace.

Při určování chovné hodnoty koburských skřivanů je nutné přihlížet k souladu rozpětí jejich křídel a hmotnosti. Rozpětí křídel 75 cm (měřeno mezi konci nejdelších ručních letek) by měla odpovídat minimální hmotnost 500 g, rozpětí 78 cm 550 g a rozpětí 82 cm 650 g. Ideálem jsou statní holubi s rozpětím křídel až 82 cm a tělesnou hmotností kolem 700 g.

Přestože je koburský skřivan statný holub, měl by působit štíhlým dojmem, bez náznaku hřmotnosti či hrubosti. Někteří holubi mívají hlavu s výrazným, tzv. římaním čelem, hrubé obočnice a silný, tzv. bagdetí zobák. Velmi častou vadou bývá také široký, případně i rozdvojený ocas.

Protože se od tohoto holuba vyžadují i letové schopnosti, má velký význam kvalita jeho opeření. Opeření musí být pevně přiléhající a bohaté na pudr.

Zajímavé je zbarvení peří. Je stříbřité (šedohnědě plavé); vzorky křídelních štítů a ocasní pruh jsou šedohnědé, samci bývají většinou světlejší než samice. Hruď má koburský skřivan okrovou. Kaprování křídelních štítů je úzké (podlouhlé), lesk na krku je nevýrazně (matně) zelený.