České slepice

Podobně jako v celé řadě dalších evropských zemí dala také v Česku místně chovaná drůbež základní materiál k standardizovanému plemeni. Slepice později uznaného typu se během 19. století chovaly na venkově všeobecně, ale koncem 19. století byly stále více nahrazovány plemeny západoevropského a jihoevropského původu. Když se po roce 1910 začalo v Čechách s cílevědomým šlechtěním zbytků původních selských slepic, byl výchozí materiál velmi omezený. Regenerace plemene byla sice úspěšná, ale dnes se české slepice častěji chovají jenom ve své domovině, kdežto v zahraničí jsou vzácnou raritou. Chov je snadný, protože slepice jsou dobře adaptovány na středoevropské klima a potenciální choroby. České slepice vyžadují větší výběh, nebo ještě lépe, možnost sběru doplňkové potravy v širším okolí kurníku, nejlépe ve volné přírodě. Pokud už je chovatel nucen z prostorových důvodů držet je v menším výběhu, doporučuje se zakrýt jej pletivem i svrchu, protože kropenky snadno létají a bez potíží kolmo startují 2 - 3 m vysoko. Vždy si zachovávají určitou vrozenou plachost, zvláště kohouti, a naprosté ochočení je řídkou výjimkou. Slepice snadno kvokají a dobře inkubují vejce i vodí kuřata, ačkoli tělesnou konstitucí patří do skupiny lehkých slepic, u nichž jsou mateřské pudy prošlechtěním zpravidla potlačeny. Snáška je pravidelná od časného jara do konce léta, po pelichání se na několik týdnů obnoví na podzim, ale v zimě bývá značně nepravidelná a nosnice vynechá snášení třeba několik týdnů.

Ve své klasické formě se české slepice podobají mnohem známějším vlaškám (italkám) koroptvím. Nejčastějším zbarvením je zlatá kropenka se světlými skvrnami na tmavším podkladu jednotlivých krycích per; celkově převládá šedá a žlutohnědá barva. Existují také ve zbarvení koroptvím, kde je kropenatost potlačena, ale základní barvy zůstávají zachovány. Pro stříbrné kropenky (černobílé zbarvení) je charakteristická záměna žlutavé barvy za bílou a šedé za černou, ale kropenatost zůstává. Transparentní barvy peří musí působit vyváženě co do plochy a musí se pravidelně střídat. Diskvalifikující je nažloutlý tón bílého peří. Na černém peří je požadován silný zelený kovový lesk, což platí pro všechna standardizovaná zbarvení. Hřeben obou pohlaví je jednoduchý, vzpřímený, ušnice červené. Oční duhovka může být v široké škále různých odstínů od hnědočervené po téměř černou. Zobák i běháky jsou šedě břidlicové, pouze u bílého zbarvení bývají světle šedé (nikoli žluté). Standard požaduje bohaté opeření výše neseného ocasu. U slepic jsou rýdovací pera rozložena vějířovitě, u kohoutů se zvláště cení množství a délka srpů.