Orpingtonky

Orpingtonky

Plemeno vzniklo v Anglii z čistě praktických důvodů již roku 1880 jako výkonný producent vajec a masa. Za hlavní rodičovské linie byly při šlechtění využity langšanky, minorky a plymutky, jejichž potomci se vyznačovali vesměs černou barvou. Toto zbarvení se na dalších 20 let stalo jediným všeobecně uznávaným. Teprve počátkem 20. století se objevily orpingtonky bílé a žluté (okrové). Postavou se však od černých výrazně lišily, protože postrádaly dostatečně hranatý (kubický) trup, jehož dotvarování se u těchto zbarvení podařilo až časem. Jako užitkové a posléze okrasné plemeno dosáhly orpingtonky velké obliby v Evropě i Severní Americe. Ve 2. polovině 20. století estetický aspekt plně převládl a dnes jsou jedním z nejčastěji vystavovaných plemen. V Austrálii nově prošlechtěné tzv. australské orpingtonky se ve velkochovech často přikřižují k dalším, vysoce užitkovým rodičovským liniím, protože vylíhlá kuřata lze ihned dělit na slepičky a kohoutky podle zbarvení (colorsexing). Příslušný gen dodávají právě orpingtonky. Dospělá zvířata jsou černá se zlatavým krkem. Robustní tělo jim znemožňuje létat, takže se spolehlivě udrží za plůtkem vysokým kolem l m. Na chůzi však nejsou vůbec líné a větší část dne věnují shánění potravy za pobíhání a hrabání. I když se slepice rády pasou kolem stavení, musí mít možnost úkrytu před deštěm v suchém přístřešku nebo v kurníku. Peří žlutých nebo modrých jedinců opakovaným zvlhnutím a uschnutím postupně bledne, což je nežádoucí, protože je nelze použít k expozičním účelům. Bohaté peří se na nízko nesené spodině trupu snadno urousá nebo úplně promáčí a je nebezpečí nachladnutí. Pravidelné odklízení trusu ve výběhu nebo kurníku je nezbytností, aby trus neznečišťoval břišní opeření. Slepice často kvokají a jsou vynikajícími kvočnami, které se dají použít jako náhradní matky dalších, málo kvokavých plemen. Orpingtonky jsou klidného temperamentu, snadno zkrotnou a k chovateli se naučí přibíhat na zavolání nebo zapískání. Nikdy se přitom nesmí zapomenout odvděčit je alespoň trochou oblíbené potravy. U kohoutů se kromě vzhledu cení nezvykle hluboké a jemné kokrhání. Původní tři zbarvení orpingtonek jsou dodnes nejoblíbenější, ale je uznáváno nejméně 6 dalších barevných rázů, např. stříbrně kropenatý (černobílé peří), koroptví, červený nebo modrý. Zvláště ceněné jsou orpingtonky žluté, u kterých se zajímavé zbarvení snoubí s kuriózním krychlovým tvarem těla. Hřeben je jednoduchý, nízký, u obou pohlaví vzpřímený s 5 - 6 zuby. Laloky jsou větší, kruhovité. Ušnice jsou vždy červené, kdežto barva oční duhovky, běháků a zobáku je závislá na pigmentaci peří. Modré a černé zbarvení se vyznačuje tmavě hnědou duhovkou, ostatní zbarvení žlutooranžovou. Běháky jsou buď břidlicově šedé až černé, nebo bělavé až masové, zobák rohově žlutý nebo bělavý.

• Hmotnost kohouta 3 - 4 kg
• Hmotnost slepice 2,5 - 3,5 kg
• Snáška kolem 160 vajec se žlutohnědou skořápkou

Názvy ve světě

Orpingtonky

Anglicky: Orpington, Německy: Orpington, Francouzsky: Orpington, Slovensky: Orpingtonky