Lusitano

Lusitano

Equus ferus caballus

Historie

Název plemene je odvozem od latinského názvu Portugalska: lusitania. Jeho předci jsou španělští koně a dá se říct, že lusitani jsou pouze mírně odlišnou linií španělů. Odlišný název a tím i status plemene získali až v roce 1966. Od španělských koní se liší v několika znacích, Nejdůležitější jsou delší končetiny a tím i větší mrštnost a rychlost lusitanů. Díky tomu se stal jezdeckým koněm toreadorů při býčích zápasech. Tradičně se považuje za velkou ostudu, je-li kůň býkem zraněn.

Povaha

Lusitani jsou rozvážní a klidní koně schopni rychle reagovat. Jsou hbití a vytrvalí. Jsou také inteligentní a učenliví.

Konstituce

Na rozdíl os španělského koně má lusitano klabonosou hlavu. Krk je krátký a klenutý. Hrudník je široký, lopatky strmé. Hřbet je krátký a pevný, záď zakulacená a svalnatá s nízko posazeným ocasem. Končetiny jsou delší, pevné s dobrými klouby, kopyta jsou tvrdá a kvalitní.

Srst může mít kteroukoli barvu, nesmí se však vyskytnout strakáči. V kohoutku mají 150 až 160 cm.

Využití

Lusitano je stejně jako španělský kůň původně kočárovým koněm. Později se využíval jako jezdecké zvíře při koridách, kde byl velmi oblíbený. Dnes jsou to všestranní jezdečtí koně s nadáním pro drezúru.