Achaltekinský kůň

Equus ferus caballus

Achaltekinský kůň

Equus ferus caballus

Historie

Achal-teke je velmi staré plemeno vyšlechtěné turkmenskými kmeny, využívané již před 2 500 lety. Využívalo se ve válkách jako jezdecký kůň, ale také jako výborný, vytrvalý běžec vhodný pro dostihy. I slavný Bukefalos, kůň Alexandra Velikého, měl v sobě pravděpodobně krev achalů.

Plemeno vzniklo křížením starých asijských koní. Pravděpodobně mají i arabskou krev. Pro svou ušlechtilost a vytrvalost byli tito koně vyhledáváni nejen jako vynikající váleční koně, ale i jako jezdečtí koně čínských císařů.

Povaha

Achal-teke je těžko ovladatelný kůň s vlastní hlavou, živý, pozorný. Je však nebojácný a věrně slouží svému pánu. Je učenlivý, ale potřebuje dobrý výcvik. Hřebci jsou temperamentnější a nesnášenliví, naopak klisny bývají klidné a mírné.

Konstituce

Toto plemeno má jinou stavbu těla, než klasičtí západní koně. Achalové jsou štíhlí, mají jemnou hlavu a vysoko posazený krk. Sklon lopatek umožňuje pohodlný chod. Hrudník je hluboký, ale úzký. Záď je mírně skloněná, svalnatá a silná. Končetiny jsou dlouhé, suché s kvalitními kopyty. Žíně jsou jemné a řídké, což jim dodává sametový vzhled. Na těle téměř nemají podkožní tuk.

Srst má achaltekinský kůň jemnou, sametovou s kovovým leskem. Mohou být hnědáci, plaváci, ojediněle i palomina nebo špinaví bělouši. Kohoutková výška se pohybuje mezi 145 a 155 cm.

Díky zemi svého původu jsou tito koně neobyčejně vytrvalí a nenároční na potravu. Bez problému zvládají extrémní horko i zimu.

Využití

Achaltekinští koně jsou všestranná jezdecká zvířata. Využívají se v dostizích, parkúrech, drezúře i ve vytrvalostním ježdění. Zvláštností je způsob nesení hlavy, tzv. nad kolmicí díky vysokému posazení krku.

Názvy ve světě