Piskoř pruhovaný

Misgurnus fossilis

Piskoř pruhovaný

Misgurnus fossilis

Piskoř pruhovaný obývá dna bahnitých tekoucích vod, ale vyskytuje se i v průtočných rybnících.

Dorůstá jen 30 centimetrů délky a vyznačuje se podélnými pruhy na těle a deseti citlivými „vousky“ kolem úst. Vousky mu pomáhají při hledání potravy. Piskoř pruhovaný loví drobné živočichy, například měkkýše, ale živí se i částmi rostlin.

V České republice žije ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách včetně chovných rybníků a jejich stok. V poslední době je výskyt ostrůvkovitý a nadále se zmenšuje. V minulosti byl uváděn z Polabí, tůní kolem řeky Moravy, rybníků na Vodňansku a jeden z posledních údajů hovoří o výskytu v Mušovské nádrži a přilehlých kanálech. Na otevřených vodách je ale jen okrajovým druhem bez většího významu. Je spíše třeba vidět v této rybě původní nesmírně zajímavý druh, jehož postupné mizení nás upozorňuje na zhoršování kvality životního prostředí a mizení některých biotopů.

Piskoř pruhovaný se tře od dubna do června a samice klade kolem 10 000 jiker na vodní rostliny. Piskoř přečkává zimu i ve vypuštěných rybnících, když má možnost zahrabat se do bahna. Má totiž zvláštní, takzvané střevní dýchání. Přitom polkne vzduch, stlačí ho na konec střeva, které je bohatě protkáno cévami a kde se kyslík vstřebá do krve. Spotřebovaný vzduch zase vypustí řitním otvorem. Takto si počíná i ve vodách chudých na kyslík, a proto vyplouvá k hladině, aby tu načerpal vzduch.