Buvolec modrý

Buvolec modrý

Damaliscus lunatus

Tento velký buvolec žije ve dvou oddělených oblastech. Jižní poddruh se jmenuje buvolec česebe (Damaliscus lunatus lunalatus) a má rohy půlměsíčitého tvaru, na severu žijící buvolci korigum (Damaliscus lunatus korrigum) a topi (Damaliscus lunatus topi) mají rohy lyrovité.

Rohy nesou výrazné vruby a špičkami se stáčejí dovnitř. Všichni mají přiléhavou červenohnědou srst a na horních částech nohou, na plecích a na stehnech tmavohnědé až černé skvrny. Mají také dlouhou hlavu, hrb n kohoutku a spáditou záď. Samice bývají světlejší a mají menší rohy. Žijí ve smíšených stádech se zebrami, pakoni a pštrosy a vyhledávají i dočasně zaplavené pastviny, kde jim dlouhý čenich a pohyblivé pysky usnadňují pastvu. V období říje se samci chovají podle podmínek, buď vytvářejí velká teritoria s harémem samic, které jsou tam víceméně usedlé, nebo obsazují menší teritoria zvaná leky. Hlídka často stává na termitištích nebo pahorcích a sleduje okolí, aby varovala ostatní před hrozícím nebezpečím.

Délky těla dorůstá buvolec modrý 1,2-2,3 metru, ocasu 35-45 centimetrů, hmotnost se pohybuje v rozmezí 68-170 kilogramů.

Poddruh Korigum se ve volné přírodě vyskytuje v západní Africe na jih od Sahary, poddruh topi pak na pobřeží východní Afriky, česebe se vyskytuje v jižní Africe; všechny tyto poddruhy obývají ve své domovině otevřené krajiny a řídké lesy.
 

Názvy ve světě

Buvolec modrý

Anglicky: Topi, Německy: Leierantilope, Rumunsky: Antilopa semilună, Slovensky: Byvolec lýrorohý

Mohlo by vás také zajímat

Vini modrý,  Modrý gaskoňský baset,  Velký modrý gaskoňský honič,  Leguánek modrý,  Květomil modrý,  Skalník modrý,  Buvolec stepní,  Buvolec pestrý,  Nahur modrý,  Králík moravský modrý