Kančil indický

Moschiola indica

Kančil indický

Moschiola indica

Kančilové mají čtyři plně vyvinuté prsty na nohou, kdežto praví jeleni mají paspárky zakrnělé, nedotýkající se pudy. Kančil indický má skvrnitý hřbet a bílé pruhy na krku a bocích. Nemá paroží, ale samci používají v soubojích tenké tesáčky, vyrůstající z horní čelisti a vyčnívající z tlamy.

Kančil indický dosahuje délky těla 50-70 centimetrů, délky ocasu 2-10 centimetrů, hmotnost se pohybuje v rozmezí 2-5 kilogramů.

Kančil indický obývá jižní Indii a Srí Lanku; konkrétně tropické deštné lesy, zvláště na skalnatém podkladu do výše 700 metrů nad mořem. Všichni kančilové jsou býložraví, živí se především zelenými částmi rostlin, ořechy a semeny, ale vyhrabávají také kořeny a hlízy. Trus v podobě drobných bobků odkládají na jedno místo, tzv. "záchodek".

Kančilové se rozmnožují po celý rok, nemají pevnou dobu říje. Délka březosti se pohybuje od 4 do 8 měsíců, nejdelší je u kančila vodního, který se rozmnožuje jednou ročně, asijské druhy většinou dvakrát ročně. Samice má čtyři struky, rodí však pouze 1-2 mláďata, která kojí asi 3 měsíce. Mláďata rychle rostou a dospívají již ve věku půl roku. Mohou se dožít až 12 let.

Slovo kančil je malajského původu. Nemá tedy nic společného s kancem (jak se někdy mylně soudí, snad kvůli výrazným špičákům). Sinhálský název kančila meminna znamená v překladu "myší jelen". Toto slovo bylo použito ve vědeckém názvu kančla indického (Moschila meminna) a jeho překladem vzniklo anglické jméno kančila mouse deer. Kančil je v jihovýchodní Asii velmi populární tvor. Hraje důležitou roli v malajských a jávských bajkách, kde je symbolem chytrosti a mazanosti, podobně jako v Ezopových bajkách liška.

Názvy ve světě