Vlček etiopský

Canis simensis

Vlček etiopský

Canis simensis

Dříve byl vlček etiopský řazen do samostatného rodu Simenia a nazýván liška habešská. Vlček etiopský má výrazně červenožlutou srst, samice a štěňata jsou světlejší a mají bílé skvrny na krku a hrudi. Loví osaměle ve dne; ráno, v poledne a večer se shromažďuje do dosti hlučných, asi dvanáctičlenných skupin a zdraví se s ostatními.

Vlček etiopský dosahuje délky těla kolem jednoho metru, ocasu kolem 33 centimetrů, hmotnost se pohybuje od 11 do 18 kilogramů.

Domovinou tohoto druhu je Etiopská vysočina; konkrétně otevřené travnaté plochy a rašeliniště.

Původně obýval vlček etiopský celou Etiopii, dnes se vyskytuje v počtu asi 500 jedinců jen na třech izolovaných místech ve vyšších polohách. Je ohrožován zdivočelými domácími psy a přenosnými chorobami, vypásání ploch snižuje počet hlodavců a vlčci trpí nedostatkem potravy. Vlčci se specializovali na lov velkých hlodavců, mláďat větších savců a také patří mezi mrchožrouty, čímž stejně jako jiní psovití funguje v tamějším ekosystému jako strážce rovnováhy a „eliminátor“ slabých jedinců, kteří by beztak uhynuli. Tento přirozený stav věcí se však drasticky mění díky činnosti člověka, jehož stáda dobytka spásají a ničí prostředí, ve kterém se zdržuje přirozená kořist vlčka. Jeho další výjimečnou vlastností, která však napomáhá vyhubení je fakt, že vlček etiopský nemá přirozený strach z lidí, a tak se stává snadným terčem. Dnešní populace je odhadována na pouhých 500 - 600 jedinců a řadí se tak mezi ohrožené druhy.

Páří se na přelomu podzimu a zimy. Vrh čítá přibližně sedm štěňat, jejichž rodiči může být pouze alfa-pár (vůdci smečky - samec s družkou) a jejich výchova začíná v norách a za přítomnosti členů smečky, což jsou již shodné znaky s ostatními psovitými.

Názvy ve světě