Liška šedá

Liška šedá

Urocyon cinereoargenteus

Původně se jmenovala šedostříbrná a místy se jí přezdívá stromová liška, protože žije v lesích a šplhá po větvích a vyskakuje na stromy jako kočka. Toto noční zvíře se živí hlavně hmyzem a drobnými savci, ale v sezóně požírá i mnoho ovoce a semen. Jen zřídka si vyhrabává vlastní doupě, obvykle využívá stromové dutiny, rozsedliny ve skalách, úkryty pod kmeny nebo dokonce budovy, které mají příhodnou půdu. V době rozmnožování žije v párech. Novorozená liščata bývají ve vrhu obvykle čtyři a jsou slepá a bezmocná. Oči otevírají za 9-12 dní a po čtyřech týdnech opouštějí doupě a začínají šplhat v doprovodu rodičů. Během prvního roku se mláďata rozptýlí a mohou putovat až 85 km daleko od rodiště.

Délka těla začíná na 51 a končí na 81 centimetrech, délka ocasu se pohybuje mezi 27-44 centimetry, hmotnosti dosahuje liška šedá 2,5-7 kilogramů.

Domovinou tohoto druhu je jižní Kanada až sever Jižní Ameriky; kde liška šedá obývá mírné a listnaté lesy, potuluje se i kolem ropných polí a na předměstí.

Náleží do čeledi psovití. Psovití (Canidae) jsou většinou masožravci případně všežravci. Do této čeledi patří psi, vlci, lišky, kojoti a šakalové. Stejně, jako některé kočky, jsou všichni psovití prstochodci. Psovité šelmy jsou vytrvalé a velmi přizpůsobivé. Charakteristické je pro ně štíhlé tělo s dlouhýma nohama a dlouhým chlupatým ocasem. Psi jsou rozšířeni po celém světě, až na pár izolovaných oblastí jako je Nový Zéland, ovšem i tam člověk zatáhl domácí plemena psů.
 

Názvy ve světě

Liška šedá

Anglicky: Common Gray Fox, Čínsky: 灰狐, Chorvatsky: Siva lisica, Německy: Graufuchs, Rumunsky: Vulpe cenuşie nord americană, Slovensky: Líška červenosivá

Mohlo by vás také zajímat

Bělozubka šedá,  Žluna šedá,  Liška pouštní,  Liška kana,  Liška šedohnědá,  Plískavice strakatá,  Plískavice novozélandská,  Plískavice plochočelá,  Plískavice tmavá,  Plískavice bělonosá