Alexandr růžový vousatý

Psittacula alexandri fasciata

Alexandr růžový vousatý

Psittacula alexandri fasciata

Alexandr růžový vousatý je velice inteligentní papoušek, který poslední dobou získává na popularitě u mnoha chovatelů z celého světa. Mnoho z nich zaujme především díky svému atraktivnímu zbarvení. Je nápadný hlavně díky svým černým pruhům pod zobákem, které připomínají knírek. Díky tomuto znaku získal také své jméno. Jsou to velmi inteligentní papoušci, ze kterých se pod dobrým vedením mohou stát opravdoví domácí mazlíčci. K tomu však vyžadují každodenní péči. Proto, pokud máte sebemenší pochybnosti o tom, co jste schopni svému papouškovi nabídnout, poohlédněte se raději po jiném druhu. Existuje celkem osm poddruhů alexandra vousatého a některé z nich podléhají i registraci CITES II. Tito ptáci se průměrně dožívají věku 20 - 25 let.

Ačkoliv je příbuzný s alexandrem malým, je od něj alexandr vousatý značně odlišný především svojí povahou. Jsou označování za mírnější a také za méně hlučné. Jejich mírná povaha je však relativní. Vše záleží na péči chovatele. Pod špatným vedením a především kvůli nedostatku času se z něj snadno může stát agresivní pták. Jsou velmi inteligentní s čímž také souvisí jejich občasná umíněnost a tvrdohlavost. Pokud je však chcete do chovu, neměl by s nimi být žádný větší problém. Obecně jsou považováni za dobré jedlíky. Bez váhání přijmou jakýkoliv nový druh potravy, s čímž by některé jiné druhy papoušků mohli mít třeba problémy. Mohou se také naučit opakovat některá slova, a to dokonce s větší přesností a čistěji, než ostatní druhy alexandrů. S většími druhy, jako je například žako kongo, se však nemohou rovnat. Také kapacita jejich slovní zásoby bývá často menší.

Alexandr růžový vousatý se se svojí průměrnou délkou 33 cm a váhou od 100 do 130 gramů řadí mezi středně velké papoušky. Samci mají v dospělosti zelené zbarvení s šedou hlavou. Od červeného zobáku k očím vede tenký černý pruh. Pod zobákem mají širší černý pruh - již zmíněný "knírek". Celá šedá hlava má pak nádech do modrého odstínu. Na hrudi a na vrchní části břicha mají růžové peří, což je dělá velice atraktivními. Samice mají toto zbarvení méně výrazné, zobák mají spíše šedý a také ocasní pera mají kratší než samci. Mláďata jsou podobná samici.

Alexandr růžový vousatý pochází z ostrovů Bali a Indonésie. Spatřit je můžete také na jižním Borneu, ale tam byli patrně přivezeni. Zdržují se v hejnech čítajících 10 až do 50 jedinců. Tato hejna často ještě nemusíte ani vidět a již je můžete z velké dálky slyšet. Preferují spíše rovinaté nížiny a podhůří před výše položenými oblastmi. Také dávají přednost listnatým lesům před jehličnatými. Většinu času tráví ve velkých výškách v korunách stromů. V přírodě se živí různými semeny, bobulemi, ořechy, ale také nektarem a dokonce celými květními pupeny. V některých oblastech nejsou příliš vítáni, protože likvidují rýžová pole. Strašně rádi něco okusují, a proto je důležité, jim v zajetí poskytnout dostatek dřevěného materiálu k okusu. Posloužit mohou i různé hračky. Některé z nich napomáhají také k rozvoji inteligence alexandrů. Jsou výborní letci, proto mají rádi spíše dlouhou voliéru.

Pohlavní dospělosti dosahuje alexandr růžový vousatý ve věku dvou až tří let. Sestavovat páry je však vhodné již v mladém věku. Harmonizující pár lze dobře určit tím, že samice často "prosí" samce, aby je krmili. Pokud chceme dosáhnout úspěšného odchovu, měli bychom jim poskytnout hnízdní budku o rozměrech minimálně 25x25x40 cm orientovanou na výšku. Při hnízdění vyžaduje alexandr růžový vousatý hlavně bezpečnost, proto je vhodné umístit budku na stěnu protilehlou vchodu do voliéry. Hnízdění se s největší pravděpodobností podaří pouze pokud chováme pár izolovaně. Snůška čítá nejčastěji 2 - 4 vajíčka, na kterých samice sedí 22 dní. Mláďata opouští budku zhruba v sedmi týdnech věku. S rodiči je můžete ponechat až devět měsíců, ale musíte je odstavit dříve než, začne pár opět hnízdit. Běžně se odstavují ve 12-ti až 14-ti týdnech. Zvláště po vylétnutí by neměla být mláďata příliš vyrušována. Bývají totiž často plachá a mohlo by se stát, že se zraní o stěny voliéry. Jsou známy i případy, kdy mládě po zranění hlavy uhynulo. Tomu lze předejít zabezpečením stěn čerstvými hustými větvičkami, které nárazy zmírní.

Názvy ve světě