Zlatokrt Grantův

Eremitalpa granti

Zlatokrt Grantův

Eremitalpa granti

Zlatokrt Grantův má malé zavalité tělo, pokrývá jej měkká hedvábná srst. Zbarvení tohoto zlatokrta kolísá od ocelově šedé přes krémovou po bílou. Je všestranně přizpůsoben k hrabání v zemi, má drobná, téměř neviditelná očka a tvrdou holou destičku na čenichu. Na každé noze jsou tři dlouhé a široké drápy. Nad zemí je tento tvor zřídka vidět. Většinou se zahrabává zlatokrt Grantův do sypkého písku, jakoby plaval nebo si také s oblibou vyhrabává chodby v hlubší půdě či pod povrchem udusaného písku. Je čilý ve dne i v noci a prozrazuje se pohybem za kořistí při hrabání v zemi.

Zlatokrt Grantův dorůstá v dospělosti délky těla 7-8 centimetrů, ocas tento živočich nemá, hmotnost kolísá mezi 50 až 100 gramy.

Ve volné přírodě se zlatokrt Grantův objevuje především v jihozápadní Africe; kde navštěvuje pobřežní písečné duny.

Jedná se o velmi specializovaný druh, silně zranitelný následkem ničení prostředí a izolace některých oblastí, které se stávají obětí dolování a jiných průmyslových aktivit. Český název čeledi s asi 18 druhy je zlatokrtovití.

Zlatokrti se ve svém biotopu musí umět výborně orientovat. Donedávna odborníci předpokládali, že základním vodítkem jsou pro ně informace přenášené vzduchem, ale podle nejnovějších výzkumů zde daleko větší roli hrají seismické vibrace. Poslední výsledky potvrdily, že díky nim je zlatokrt schopen například najít i kolonii termitů ukrytou kdesi v půdě, jejíž typ samozřejmě orientaci podzemnímu obyvateli usnadňuje či komplikuje. Odpovědi na tyto otázky v současné době zoologové stále zkoumají.

Názvy ve světě