Klokánek králíkovitý

Bettongia penicillata

Klokánek králíkovitý

Bettongia penicillata

Od houbami se živícího klokánka dlouhoprstého (je rovněž popsán zde na webu) se klokánek králíkovitý liší světlejším, až oranžově šedým zbarvením a světle šedým spodkem. Dlouhý ocas s černým hřebenem na spodní straně slouží k nošení hnízdního materiálu. Když je rozčilen, klokánek králíkovitý uhání velkou rychlostí se skloněnou hlavou a ocas drží rovně s hřebenem vztyčeným. Potravu shání tento druh v noci, hlavně vyhrabává houby z lesní půdy. Ve dne se skrývá klokánek králíkovitý v kopulovitém hnízdě z kůry, listů a trávy.

V dospělosti dorůstá tento druh délky těla 30-38 centimetrů, ocas je dlouhý 29-36 centimetrů, hmotnost se u dospělého jedince pohybuje od 1,1 až do 1,6 kilogramů.

Klokánek králíkovitý obývá ve volné přírodě jihozápadní Austrálii; obývá zde otevřené lesy a také křoviny.

Pro australské domorodce byl klokan hlavní zdroj potravy. První Evropan, který měl možnost vidět klokany, byl James Cook v roce 1700. Přistěhovalci se, podobně jako domorodci, živili klokaním masem. Dnes se prodává i v evropských restauracích.

Přirozené prostředí klokanovitých se vlivem člověka mění a způsobuje stále větší ohrožení tohoto druhu. Zanešení králíci spásají klokanům trávu. Nebezpečí přináší i zavlečené lišky, které raději než králíky loví méně pohyblivá klokaní mláďata. Na Nové Guineji netrpí ztrátou přirozeného prostředí až tak jako v Austrálii, stromovým druhům však ubývají lesy v důsledku nadměrného kácení.

Názvy ve světě