Vorvaň obrovský neboli tuponosý

Physeter macrocephalus

Vorvaň obrovský neboli tuponosý

Physeter macrocephalus

Charakteristika

Délka těla samců 10-25 m, většinou však 15-18 m, při hmotnosti 30-50 tun; samice jsou menší, v průměru 9 až 12 m dlouhé a váží 13 tun. Je rozeznatelný bez nesnází podle pravoúhle utvářené hlavy, a tím vznikajícího nezvyklého tvaru těla. Vydechovaný oblak vzduchu stoupá až do výšky 5 m šikmo dopředu, a tím dovoluje jeho jednoznačné určení, i když zvíře samo je ještě příliš daleko. Na rozdíl od horní čelisti je spodní čelist úzká a štíhlá a nedosahuje na konec čelisti horní. Každá polovina čelisti nese mezi 20 a 30 zuby kuželovitého tvaru. Vorvaňovi chybí hřbetní ploutev, ale na konci hřbetu se tvoří řada hrbolů, z nichž první je největší. Ocasní ploutev je nesmírně mohutná, až 4 m široká, takže vorvani dovoluje prudké a okamžité potopení. Prsní ploutve jsou poměrně malé, představují sotva dvanáctinu délky těla, ale hlava tvoří asi třetinu délky. Při vynoření se objeví nejdříve první hrbol na konci hřbetu. Potom vorvaň vytočí hlavu nahoru, tak aby dýchací otvor s oběma nosními kanálky prorazil hladinu a vypouštěl mnohametrový oblak páry pod úhlem 45°. Výdech trvá 1-3 sekundy. Potom leží vorvaň celkem klidně na hladině třeba 10 minut, a pak se znova potopí. Hluboké potopení však může být následováno až 50-ti potopeními mělkými. Při takovýchto mělkých exkurzích mizí vorvaň z dohledu pouze na několik minut. Potopí-li se velmi hluboko, může pod vodou zůstat až dvě hodiny a dosáhnout hloubky kolem 1 km. Táhnoucí vorvani plavou rychlostí kolem 5-7 km/h, ale při útěku až přes 20 km/h.

Výskyt

Vorvani jsou obyvateli širého moře a oceánu. Vyskytují se na celém světě v teplých tropických a subtropických mořích a v určitou roční dobu táhnou i do mírného pásma. Tak byli mořem vyvržení vorvani objeveni i na evropském pobřeží. Zdá se, že dnes je vorvaň nehojnějším zástupcem velkých kytovců.

V polovině 70. let jich v severním Atlantiku žilo kolem 22 000 kusů. Nejčastěji je v Evropě vídán na severošpanělském a portugalském pobřeží a kolem Azor. Dokonce byl spatřen i ve Středozemním moři a na Jadranu. Vzhledem k tomuto toulavému způsobu života se však dá těžko určit areál jeho rozšíření.

Způsob života

Vorvani žijí v rodinných skupinách, které zahrnují několik samic s jejich mláďaty a poněkud volně i vedoucího samce. Samci drží samice pohromadě v jakémsi harému, zvláště v době rozmnožování, k němuž dochází různě podle oblasti. S ostatními samci bojují úporně o samici. Vorvaň má velmi vyvinutý a pod vodou fungující sonar, který mu dovoluje dorozumívat se na několikakilometrové vzdálenosti. Tento smyslový orgán mu v temných hlubinách také pomáhá najít kořist, totiž obrovské krakatice. Největší dosud zjištěná vážila téměř dvě tuny a měla 10 m dlouhá chapadla. Za časů starých velrybám se objevovaly příběhy o bojích vorvaně s krakaticí, kdy vorvaň pravidelně vítězil. Ostatně vorvaň je hrdinou románu Hermana Melvillea Moby Dick (Bílá velryba).

Dosud není zcela jasné, k čemu slouží ohromné množství voskovité hmoty v hranaté hlavě, takzvaný spermacet, jehož může být v hlavové dutině velkého vorvaně 5-7 tun! Patrně pomáhá při zachycování sonarových signálů a kromě toho reguluje vnitřní tlak vorvaního těla, když se vorvaň obrovský potopí do kilometrové hloubky. Druhou zajímavou látkou, získávanou z vorvaně, je ambra, která se tvoří v jeho 160 m dlouhém zažívacím traktu ve formě různotvarých kusů od jednoho do desítek kg těžkých. Dříve se považovala za zázračný lék, dnes se používá ve voňavkářství. Je nanejvýš pravděpodobné, že jde o patologický výtvor samčího metabolismu.

Názvy ve světě