Kamzík horský

Kamzík horský

Rupicapra rupicapra

Charakteristika

Délka těla 110-130 cm, ocas 3-8 cm, výška v kohoutku 75 až 85 cm. hmotnost 30-50 kg. Samice jsou vždy menší než samci. Kamzík horský je stavbou těla podobnou koze a vyznačuje se typickými, dozadu zahnutými růžky u obou pohlaví. Ve srovnání s ostatní rohatou zvěří jsou růžky tenké, vztyčené, na konci výrazně hákovitě zahnuté a dosahují dvojnásobku délky špičatých uší. U samic jsou růžky menší a méně zahnuté. V létě mají kamzíci červenavě hnědošedou srst s černým pruhem po délce hřbetu. Zimní šat je tmavší, někdy téměř černý. Pod pesíky je jemná podsada, která je dobrou ochranou proti chladu. Prodloužené chlupy na hřbetě a na zadku se nazývají kamzičí vous a zvíře je může při rozrušení vztyčit. Kamzičí vous je pro lovce větší trofejí než jeho rohy. Od horního pysku se táhne černý pruh přes oči až k nasazení rohů a k uším. Bílá ploška na čele, vždy bílé líce a vnitřek uší dávají kamzíkovi výraznou masku. Břicho zůstává světlejší než hřbet. Samci se neodlišují od samic ani barvou srsti, ani v kresbě hlavy. Zvláštní úlohu u kamzíka hrají jeho nohy. Mají pevné a silné klouby, silné svaly a dlouhé, vzadu širší paznehty, kterými se výborně drží i na nesnadném a příkrém terénu. Špičku nohy tvoří dva pohyblivé paznehty. Jsou pokryty měkkou rohovinou, a tak se mohou snadněji vyrovnávat s nerovností povrchu, protože jejich spodní strana lne k podkladu jako měkká surová guma, a tak kamzík ani na hladké skále prakticky nikdy neuklouzne. Na velmi strmých svazích se zakliňují do země ještě na noze výše umístěné paspárky, které se při chůzi po rovině země téměř nedotýkají. Díky stavbě chodidlových plošek se tak může kamzík při pastvě na horském svahu dotýkat země až 16 body. Ještě obdivuhodněji kamzík působí, když bez ohledu na zemskou tíži pádí přes strmé horské svahy. Kamzíci jsou v tomto ohledu obratnější než jakékoli jiné velké zvíře. Žádný nepřítel na zemi je nemůže tady pronásledovat. Orel skalní, který je může napadnout ze vzduchu, je nebezpečný pouze mláďatům a nemocným kusům.

Výskyt

Kamzík horský je jedním z mála vpravdě evropských savců nezasahujících na ostatní kontinenty. Žije ve vysokých polohách Alp, Apenin, Pyrenejí a dalších vysokých hor severozápadního Španělska, v Karpatech a na Balkáně. V Jeseníku a v Lužických horách byl vysazen a v současnosti čítá jeho populace na území našeho státu 1-2 000 jedinců. V Tatrách žije zvláštní poddruh R.r. tatrica, který je však ohrožen křížením s alpskými kamzíky. Oblast kosodřeviny tvoří jeho jádrovou oblast, z níž kamzíci v létě šplhají po strmých stěnách a na horské lučiny za pastvou; v zimě táhnou spíše do údolí, nebo alespoň do horní zóny lesa. Jejich biotop se proto během roku mění od 800 až do 2500 m nad mořem. Směrem do údolí přiléhá jeho oblast k oblasti jelení a srnčí zvěře a směrem vzhůru se částečně překrývá s rozšířením kozorožce. Podle preferovaného životního prostředí hovoříme o „lesních" a „skalních" kamzících.

Způsob života

Při pohybu na skalnatém terénu jsou kamzíci odkázáni na svůj dobrý zrak. V noci se stahují do odlehlých nebo krytých stanovišť, kde vyčkávají ranního rozbřesku. Tehdy nastává první pastva, která se může protáhnout až do pozdního dopoledne. Přes poledne odpočívají kamzíci někde ve stínu, aby odpoledne nebo v podvečer vyrazili na druhou pastvu. V zimě se může vyhledávání potravy protáhnout na celý den, protože rostlin je málo a jsou těžko dosažitelné. Kamzík horský se pohybuje buď krokem, nebo skoky. Méně náročný klus přichází v úvahu jen na rovině. Při špatném počasí nebo vysoké sněhové pokrývce se kamzíci stahují do horských lesů.

Při nebezpečí vydávají charakteristický hvizd, jemuž rozumí i svišť. Staří samci se většinou potulují samotářsky, zatímco samice se sdružují do volných stád. Tam lze také nalézt mladá zvířata, která s matkou udržují velmi těsný kontakt. Hned po narození následují svou matku, která je neodkládá na několik dní do úkrytu, jak to činí srnčí. Vysokohorští kamzíci se nikdy nerodí v lese. Stejně tak i boje mezi samci v době říje se odehrávají vždy na horských loukách nebo na strmých svazích. Tehdy vydávají samci zvláštní mekavý zvuk.

Revír si kamzík značkuje sekretem ze žláz umístěných u nasazení růžků, takzvaných fíků. Samci tak označují důležitá místa svého území. Blíží-li se sok, začne hned „majitel" revíru značkovat nějaký malý stromek. Při větším rozrušení kamzík okázale močí mezi zkříženýma předníma nohama. Chlupy na hřbetě se naježí, takže zvíře vypadá zejména z boku větší, než ve skutečnosti je. Pokud dojde k boji, stávají se zahnuté rohy nebezpečnou zbraní. Kamzík jimi mává jako srpem a snaží se odehnat protivníka. Občas se rohy zaklesnou a pak dochází k vysilujícímu přetahování. Ten, kdo podlehne, je ještě dlouho vítězem pronásledován. V horském prostředí se kamzík málokdy zraní, avšak v oborách mohou boje mezi samci dopadnout hůře, pokud poražený nemá dost prostoru k útěku. Ke krizím v oborách může dojít i při střetu kozorožce a kamzíka, protože používají odlišné bojové techniky. Kozorožec se při boje vztyčuje a vede ránu svými mohutnými rohy směrem dolů, zatímco kamzík se snaží rozpárat břicho protivníka trhnutím hlavy s růžky nahoru.

Mladí kamzíci jsou velice hraví a učí se přitom jistotě v chůzi po nesnadném terénu.

Potrava

Horské byliny a traviny všeho druhu, ale také listy a výhonky křovin, někdy i jehličí a kůra stromů.

Rozmnožování

S příchodem zimy nastupuje doba říje. Trvá od poloviny října až do poloviny prosince nebo začátku ledna. Samci bojují udatně o růjné samice. Po březosti, která trvá 25-27 týdnů, se rodí jedno nebo dvě mláďata. Před vrhem se březí samice oddělují od stáda. Porod probíhá většinou pod klečí, dvojčata jsou mnohem vzácnější než u srnčí zvěře. Mláďata jsou kojena asi 6 měsíců, ale už před odstavením se živí rostlinami. Jejich složený žaludek se musí postupně připravit na vláknitou stravu. Mláďata zůstávají u matky až do narození dalšího potomka. Pohlavně dozrávají po 2,5 letech. Kamzík se dožívá 15-20 let.

Názvy ve světě

Kamzík horský

Anglicky: Chamois, Chorvatsky: Obična divokoza, Italsky: Camoscio, Německy: Gemse, Polsky: Kozica, Rumunsky: Capra neagră, Rusky: Serna, Slovensky: Kamzík vrchovský

Mohlo by vás také zajímat

Ara horský,  Papoušek horský (kouřový),  Pyrenejský horský pes,  Bělokur horský,  Rejsek horský,  Kos horský,  Konipas horský,  Kamzík bělák,  Tapír horský,  Pes horský