Jelen sika

Jelen sika

Cervus nippon

Charakteristika

Délka těla 125 až 145 cm, ocas 22-27 cm, výška v kohoutku 80 až 95 cm, hmotnost kolem 45 kg (u laní) do 55 kg (u jelenů). Paroží je slaběji vyvinuto než u jelena evropského, bez tvorby lopatek a je jen málo větveno. Obvykle nacházíme 3 až 4 výsady na každé lodyze. Zbarvení se velmi výrazně liší dle sezóny. V létě je jelen sika zřetelně bíle skvrnitý na kaštanově hnědém podkladě a má černý pruh po délce hřbetu; v zimě je jednotně tmavohnědý, prakticky zcela bez skvrn. Kratičký ocas je téměř zakryt dlouhými chlupy kolem zrcátka v okolí řitního otvoru. Během říje a v zimě mají jeleni krátkou hřívu. Postavou je „těžký na zadek", v každém případě je mnohem méně gracilní než jelen axis. Co do velikosti stojí sika mezi srncem a daňkem.

Výskyt

Jeleni sika žijí divoce v jihovýchodní Asii, v Japonsku a v Číně (Mandžusku). V Japonsku byli už dávno ochočeni a jsou tam chováni. Původní nároky na biotop jsou téměř identické s nároky evropských druhů. Světlé listnaté lesy, smíšené lesy, rozlehlé parky v nížinách a středohoří. V Evropě zdomácněl jelen sika na mnoha místech v Anglii, Francii, Německu a Dánsku. V ČR se s jeho chovem začalo už v roce 1897, a to v západních Čechách v okolí Manětína, kde jsou jeho stavy dodnes nejpočetnější. Z obor pronikl i do okolních oblastí Krušných hor, Slavkovského a Českého lesa. Menší populace jsou i na Šumavě, na Českomoravské vrchovině, na severní Moravě, ale i jinde. Kmenové stavy se u nás odhadují na 2-3 000 kusů. Obecný postoj k možnosti jeho odstřelu je dvojaký. Někteří myslivci jej odmítají, protože paroží není zdaleka tak působivé jako u jelena lesního nebo daňka, jiní jej chrání proto, že působí méně škody než jiná vysoká zvěř. V bývalém Sovětském svazu se masem jelena siky vylepšovala nabídka zvěřiny; používalo se ho však i při výrobě pantenu, což je droga vysoce ceněná v Číně, a získává se z lýčí jelenů sika. Dnes se droga získává ve speciálních farmách. Sika byl úspěšně vysazen v Austrálii, na Novém Zélandě, v Jižní Americe a na Madagaskaru.

K chladu odolný jelen sika se vypořádal s klimatickými podmínkami Evropy mnohem lépe než druhy pocházející z tropů. Jeho úspěch je bezesporu dán hlavně touto skutečností, i když svoji úlohu může hrát i skutečnost, že co do velikosti stojí mezi jelenem lesním a menším srncem. Je pravděpodobné, že už v posledním interglaciálu byli jeleni sika obyvateli i evropských lesů, ale později byli vytlačeni na východ mohutnějším jelenem evropským.

Způsob života

Svou společenskou organizací se jelen sika podobá ostatním středně velkým jelenům. Je aktivní ve dne i v noci. Prodírá se hustou vegetací a méně běhá, protože se rychle unaví. Je proto ohrožován zdivočelými psy.

Potrava

Jako u ostatních jeleních druhů je výlučně rostlinná, ale sika snáší méně vlákniny než jelen evropský, a je tedy poněkud náročnější při výběru potravy.

Rozmnožování

Říje začíná koncem října a trvá po většinu listopadu. Jeleni vydávají dlouhý stoupající a klesající hvizd, který končí zachrčením a opakuje se teprve po delší přestávce. Březost trvá 7 měsíců a zahrnuje dobu latence během zimy. Pravidlem je jedno mládě. O mláďata je pečováno podobně jako u daňka a jelena axis, stejně tak je podobná i tvorba a složení stáda.

Ze Severní Ameriky byl v 19. století dovezen do Evropy jelenec běloocasý nebo též jelenec viržinský (Odocoileus virginianus), který se zvláště dobře aklimatizoval ve Finsku. K nám byl dovezen roku 1884 do obory v Opočně, později na Dobříš, odkud se dostal do volné přírody. Nyní se vyskytuje v počtech několika set kusů v okolí Dobříše, v Brdech, v okolí Jičínska a v Podkrkonoší. Od ostatních jelenovitých na našem území se pozná mj. podle neobvyklého tvaru paroží, které je dopředu košíčkovitě prohnuté.

Názvy ve světě

Jelen sika

Anglicky: Sika, Dánsky: Sika, Holandsky: Sikahert, Chorvatsky: Jelen sika, Německy: Sikahirsch, Polsky: Jeleń sika

Mohlo by vás také zajímat

Deerhound – jelení chrt,  Antilopa jelení,  Jelenec bahenní,  Jelenec ušatý,  Jelen milu,  Jelen axis,  Jelen evropský dříve lesní,  Jelenec běloocasý,  Králík český černopesíkatý,  Králík bílopesíkatý