Tuleň středomořský

Monachus monachus

Tuleň středomořský

Monachus monachus

Charakteristika

Délka těla 230 cm (samice) až 340 cm (samec), hmotnost až 320 kg. Hřbetní strana je hnědošedá až hnědavě černá, břišní strana je pokryta bílými, žlutavými až šedobílými skvrnami, které někdy splývají. Některá zvířata jsou jednotně hnědá. Ve stáří jsou tuleni světlejší, někdy až stříbřití, mladá zvířata jsou hnědá. Jejich vědecké jméno je odvozeno od ruského „monachus" = mnich, což souvisí s jejich poměrně jednoduchým, tmavým zbarvením.

Výskyt

Původně žil tuleň středomořský v ohromném areálu od pobřeží Černého moře, přes Středozemní moře a přilehlé oblasti Maroka až po Madeiru a Kanárské ostrovy. Příbuzný druh žil v karibské oblasti, kde je dnes prakticky vyhuben, a další příbuzný druh okolo Havajských ostrovů. Všechny tyto druhy jsou dobře přizpůsobeny subtropickým podmínkám.

Středomořští tuleni se v tomto století staly velmi vzácnými díky nekontrolovanému odstřelu, kdy jejich stav klesl z několika desítek tisíc až na 500 kusů, které žijí především ve východním Středozemním moři a na pobřeží Jadranu. V západním Středomoří žijí jen ojedinělé kusy nebo skupinky, které jsou přívalem turistů kriticky ohroženy, podobně jako na Sardinii.

Způsob života

Tuleň středomořský se potápí především na skalnatých pobřežích. Málo se pohybuje z místa na místo a žije převážně na starých známých březích, kde jednak odpočívá, jednak rodí mláďata. Tyto malé kolonie jsou dnes tak vyrušovány čluny a loděmi s turisty, které pronikají i do nejodlehlejších zákoutí, že pro zvířata téměř neexistuje odpočinek a nemohou se na svých útočištích ani množit. Vyhledávají proto jako náhražku pobyt v jeskyních. Tuleň středomořský se pohybuje překvapivě obratně po souši. Protože má na předních končetinách, jichž normálně využívá výtečně k plavání, ještě široké a mohutné drápy, dokáže se při vylezení z vody dobře zachytit i na skalách. To mu umožňuje, na rozdíl od tuleně obecného, opustit moře i na skalnatém pobřeží. Ve vodě jsou tito tuleni stejně obratní jako jejich příbuzní a dokážou dokonce uniknout žralokovi, který je jejich hlavním nepřítelem.

Tuleň středomořský má chrup jako opravdová šelma a je schopen svou kořist nejen uchopit, ale i rozkousat. Potravu však porcuje na kusy určité velikosti, které pak tuleň celé polyká, aniž je dále rozmělňuje.

Je nutné, aby tuleni nebyli rušeni zejména v letním období, protože se musí chladit a chránit před přehřátím. K tomu cíli vyhledávají stinná místa v skalních rozsedlinách nebo podmořských jeskyních a pohybují se v tomto období jen velmi málo.

Potrava

Ryby a další mořští tvorové, které často loví skupinově.

Rozmnožování

Jako u většiny tuleňů jsou i tady mláďata přiváděna na svět na souši. Tuleni středomořští dávají přednost nepřístupným a nerušeným místům, která slouží jak odpočinku, tak vrhu mláďat. Ta se rodí v září a v říjnu a matka o ně pečuje po tři roky. Ve čtyřech letech jsou již pohlavně zralí.

Další zajímavosti

Intenzivní a nekontrolované pronásledování přivedlo tyto tuleně na pokraj záhuby. I dnes, kdy už jich přežívá opravdová hrstka, jsou stále vystavováni různým nástrahám a rybáři někde vyžadují finanční vyrovnání za to, že nechají tuleně na živu. Jde tu o jeden z nejvíce ohrožených savčích druhů v Evropě a vyhlídky na jeho přežití nejsou příliš nadějné.

Názvy ve světě