Tuleň grónský

Pagophilus groenlandicus

Tuleň grónský

Pagophilus groenlandicus

Charakteristika

Délka těla 185 cm (samice) a až 220 cm (samec), hmotnost 120-200 kg. Typickým znakem jsou dvě protáhlé černé skvrny na přední části hřbetu, které vytvářejí jakési sedlo (podle toho i alternativní název tohoto tuleně v několika jazycích: tuleň sedlový). Obličej je černý, zbytek těla světležlutý. Do 4 let věku však mají mladí tuleni světlešedou srst s hnědými skvrnami. Stejně tak i samice je světlejší než samec. Elegantní protáhlé tělo střední velikosti činí z tohoto tuleně výborného plavce. Proto se vyskytuje i na otevřeném moři častěji než ostatní druhy.

Výskyt

Plovoucí led severního Atlantiku a přilehlého Severního ledového oceánu. Tady se tuleň pohybuje na dlouhé vzdálenosti mezi místy obživy a místy, kde rodí mláďata. Blízkost pobřeží není pro tato zvířata, zvyklá na širé moře, nikterak nutná, takže jejich okamžitý výskyt je spíše určován hustotou rybích hejn, která jsou hlavním zdrojem obživy.

Způsob života

Tuleně grónské lze nalézt ve všech ročních obdobích ve větších stádech. Jsou to zvířata nadmíru družná a snášenlivá. Na svých poutích za potravou je však lze nalézt někdy velmi daleko od shromaždišť a někteří zbloudilí tuleni se občas objeví i v ústí Labe. Pokud táhnou skupiny k místu rození mláďat, zdají se být jejich pohyby dobře koordinovány. Zvířata se současně vynořují, plavou společně rychleji nebo pomaleji a vyskakují společně nad vodu, tak jak to známe u delfínů. V době páření předvádějí samci ve vodě pozoruhodný tanec. Vztyčí tělo kolmo k hladině a kloužou nahoru a dolů, takže téměř celý trup se objevuje pravidelně nad vodou. Skutečnými mistry jsou však tito tuleni v plavání a potápění. Potápějí se až do 300 m a při výstupu využívají obratně svých poměrně dlouhých předních končetin, které při pohybu na sněhu zanechávají zřetelnou dvojitou stopu. Při špatném počasí se stahují zpět na ledové kry. Na okrajích pevného ledu často narazí na čepcoly, kterým se však vyhnou a postupují dále od moře, zatímco čepcol se drží na okraji ledu. V hustém plovoucím ledu se však tuleň grónský vždy drží při okraji, protože není schopen budovat v ledu dýchací otvory.

Potrava

Ryby na otevřeném moři, především ty, které se nacházejí v hojném počtu při krajích plovoucího ledu, jako například lososovitý Mallotus villosus, malé tresky a sledi. Proto viděli rybáři v grónském tuleni váženého konkurenta, kterého bylo třeba hubit.

Rozmnožování

V první polovině února připlouvají tuleni na místa vrhu mláďat. Od poloviny února do poloviny března (odlišně podle teritoria) přicházejí téměř současně na svět mláďata ve svém krásném sněhobílém šatu. To se jim často stalo, protože se záhy objevili zabíječi tuleňů, aby mláďata v bílém kožíšku ubili a stáhli z nich kůži. Mladí tuleni jsou kojeni výživným mlékem, rychle rostou a za 25 dní zamění srst za vodovzdorný šat dospělosti. Pak následují své rodiče do moře.

Další zajímavosti

Tuleň grónský je nejhojnějším druhem tuleně v severním Atlantiku, kde žije kolem 5 milionů zvířat, která naštěstí zvládla úbytek způsobený lovci mláďat. Díky mohutné vlně odporu proti vraždění tuleňů v 70-tých a 80-tých letech a za přispění technologie umělých kožešin se vybíjení tuleních mláďat zastavilo. V posledních letech byl sice znovu povolen jejich částečný odlov, ale díky kontrole se z něj již snad nestanou nová jatka.

Názvy ve světě