Medvěd hnědý

Medvěd hnědý

Ursus arctos

Charakteristika

Délka těla 1.7-2.2 m, hmotnost 100 až 340 kg. V Evropě si jej nelze splést s žádným jiným volně žijícím zvířetem. Barva srsti hnědá s různými odstíny od světlé plesnivě hnědé až po téměř černou. Evropští hnědí medvědi mají většinou srst tmavě hnědou, mláďata někdy mívají kolem krku světlý pás. Srst působí většinou rozcuchaně, což je způsobeno různou délkou chlupů. Medvědi žijící na severu mají srst hustší a tělo mohutnější než zvířata žijící na Balkáně. Chrup velmi silný s mohutnými špičáky, ale ve srovnání s jinými šelmami má medvěd stoličky s širokými a plochými žvýkacími ploškami. Je to dáno tím, že ve srovnání s jinými šelmami konzumuje daleko větší množství rostlinné stravy. Medvěd má také poměrně menší oči než jiné šelmy a mnohem větší význam má pro něj čich. Pachy zachycuje čenichem, který je na konci pokryt velmi jemnou sliznicí. Má také silné nohy s pěti většinou stejně velkými prsty ozbrojenými mohutnými drápy. Ty jsou sice silně zahnuté jako drápy kočky, avšak nejsou zatažitelné, takže se při chůzi obrušují. Přesto však medvědi - zejména mladí - překvapivě dobře šplhají. Jsou těžcí, takže se mohou pohybovat pouze na kmenech a hlavních větvích stromů a nemohou přelézat ze stromu na strom. Medvědi se šplhají na stromy zejména tehdy, chtějí-li získat med divokých lesních včel.

Výskyt

Původně byl medvěd hnědý rozšířen téměř po celé Evropě a kromě toho v severní a střední Asii a na okraji tropického pásma v Přední a Zadní Indii. Žije také v Severní Americe, kde se mimo jiné vyskytuje i jeho největší poddruh medvěd kodiak (Ursus arctos middendorffi), dosahující délky až tří metrů a hmotnosti až 1 000 kg. Dalším poddruhem je přibližně stejně velký medvěd kamčatský (Ursus arctos beringianus), žijící v severovýchodní Asii. Ve srovnání s těmito obry působí evropský medvěd hnědý jako jejich „menší bratr" a zvláště středomořské populace jsou nejmenšími představiteli těchto šelem žijících v celé rozsáhlé holarktické oblasti. I legendární severoamerický grizzly je poddruhem medvěda hnědého, zatímco evropský poddruh je označován jako brtník.

V Evropě žijí či žili medvědi skoro všude od arktické lesotundry až po křovinaté lesy a lesostepi subtropického pásma. Nejvíce se však vyskytují na severu v pásmu listnatých a jehličnatých lesů. V západní a střední Evropě byli už před několika sty léty značně zdecimováni a někdy i zcela vyhubeni, takže se dnes zachovali jen v některých oblastech Pyrenejí, v Abruzzách, na rakousko-slovinském pomezí v Alpách, na Balkáně a v Karpatech. I v těchto oblastech je však existence medvěda hnědého trvale ohrožena. Lepší situace je na severozápadě Ruska a ve Skandinávii. Zdá se, že v těchto odlehlých krajích je soužití člověka a medvěda, i když s určitými omezeními, přece jenom možné. Ukazuje se, že výskyt medvědů je tím větší, čím řidčeji je krajina osídlena člověkem. Právě hustota osídlení a nikoliv dostatek potravy rozhodují o stavech medvědů a o lokalitách, které obývají. Skutečností je, že medvěd hnědý by mohl i dnes žít na většině míst v Evropě, kde se vyskytoval před mnoha léty. Poslední český medvěd byl střelen na Šumavě v r. 1856. V současné době se u nás nevyskytuje. Na Slovensku je stabilizovaná populace s asi osmi sty jedinci.

Způsob života

Medvěd hnědý je aktivní ve dne i v noci, avšak je-li vystaven pronásledování anebo je stále vyrušován, soustřeďuje svou hlavní aktivitu pouze na noční dobu. Je velmi plachý a člověku se proto vyhýbá už zdaleka, takže jej téměř nespatříme. V zimě dodržuje delší období klidu, během kterého žije ze svých tukových zásob. Do skutečného zimního spánku ale neupadá. Na jaře vylézá ze svého brlohu velmi pohublý a požírá značné množství rostlinné potravy, aby povzbudil svou trávicí soustavu. Běhá obvykle po všech čtyřech, ale často se vztyčuje na zadních nohách. Tak vzbuzuje respekt a vypadá opravdu hrozivě. Avšak vztyčení na zadní nohy ještě nemusí znamenat, že chce zaútočit. Při skutečném útoku dokáže na krátkou vzdálenost vyvinout neuvěřitelně velkou rychlost. Medvědi dovedou velmi dobře a vytrvale plavat. Při lovu ryb v rychle tekoucích vodách stojí na velkých kamenech nebo na ostrůvcích z naplavených oblázků. V období, kdy táhnou lososi (v současné době už to je jen na Aljašce a na Sibiři), lze na některých místech pozorovat i několik medvědů pohromadě, jak loví ryby. Jinak žijí většinou samotářským životem. Medvědice se ale stará o svá mláďata do konce druhého roku anebo do začátku třetího roku jejich života. V tomto stáří už jsou mladí medvědi, zejména samci, stejně velcí jako jejich matka. Medvědice starající se o mláďata jsou velice nebezpečné a útočné. Medvíďata sama jsou velice zvědavá.

Potrava

Medvěd hnědý je vyslovený všežravec. Živí se bobulemi, kořínky, ovocem, výhonky, semeny stromů, větším hmyzem, medem divokých lesních včel, malými a většími obratlovci, na které narazí, mršinami a různými odpadky. Jen zřídka se snaží ulovit nějakou větší zvěř. To se mu nejlépe daří tehdy, narazí-li na zvířata, která nemohou uniknout, protože jsou zavřená v ohradě anebo jsou ve velkém stádu. Pak občas dochází ke škodám na stádech ovcí anebo skotu, a to zejména v odlehlých lesních oblastech.

Rozmnožování

Medvěd hnědý se páří v létě. Po období březosti trvajícím 7-8 měsíců přicházejí na svět 2-3 mláďata, která jsou překvapivě malá. Při narození jsou slepá a zcela bezbranná. Protože se rodí v zimě, většinou v období od konce prosince do poloviny února, potřebují ke svému životu zvlášť dobře chráněné doupě. Otevírají oči až teprve po čtyřech až pěti týdnech a musejí někdy až do 4 měsíců sát mateřské mléko. Teprve potom jsou schopna přijímat samostatně další potravu. Matka se však o ně stará po dva roky. Ve třech až čtyřech letech dosahují pohlavní zralosti. Mohou se dožít věku až 30 let. Medvědice může porodit za svůj život více než desetkrát. To znamená, že na jednu samici připadá 20-30 mláďat, což je pro tak velké zvíře značný počet. Avšak úmrtnost mláďat je přes veškerou péči velmi vysoká a redukuje tak rozmnožování této šelmy.

Další zajímavosti

Jako málokteré jiné zvíře zapůsobil medvěd hnědý silně na vědomí národů Evropy i severní a střední Asie. V těchto oblastech, ve kterých v přírodě nežili lvi, byl medvěd označován za „krále zvířat". Byl předmětem různých vyprávění a bajek. Často se jeho postava objevovala na erbech panovnických rodů a zdá se, že už ve staré době kamenné existoval skutečný kult medvěda. Nasvědčují tomu nálezy a jeskynní kresby z této doby.

Plyšový medvídek se stal oblíbenou dětskou hračkou (i když při ztvárňování jeho podoby sehrála nemalou roli také australský koala, která patří k vačnatcům a nikoliv k medvědům). O to méně pochopitelné je to, že poslední zbytky medvědů žijících ve střední Evropě jsou jen málo chráněny a že úsilí o jejich zachování se setkává jen s malým pochopením. Není pochyb o tom, že by medvědi mohli ještě dnes klidně žít v odlehlých horských lesích v Alpách. Malý středoevropský medvěd totiž nikdy člověka sám nenapadal.

Názvy ve světě

Medvěd hnědý

Anglicky: Brown Bear, Chorvatsky: Mrki medvjed, Německy: Braunbär, Polsky: Niedźwiedź brunatny, Rumunsky: Urs brun, Rusky: Buryj medved, Slovensky: Medveď hnedý, Španělsky: Oso pardo, Vietnamsky: Gấu nâu

Mohlo by vás také zajímat

Papoušek hnědý,  Emu hnědý,  Datel hnědý,  Přástevník medvědí,  Páchník hnědý,  Krajník hnědý,  Luňák hnědý,  Sup hnědý,  Kulík hnědý,  Bramborníček hnědý