Ondatra pižmová

Ondatra zibethicus

Ondatra pižmová

Ondatra zibethicus

Charakteristika

Hlava s tělem 26 až 40 cm, ocas ze stran poněkud zploštělý, dlouhý 20 až 27 cm a poměrně silný. Hmotnost 1 až 2 kg. Srst tmavohnědá, na spodní straně těla poněkud světlejší. Některé chlupy jsou silnější až štětinovité, a proto pokryv těla působí jakoby zježeným dojmem. Mezi prsty zadních nohou jsou krátké plovací blány. Celá vrchní část těla ondatry při plavání zpravidla vyčnívá z vody, přičemž se ocas hadovitě pohybuje ze strany na stranu. Na zemi působí ondatra pižmová nemotorně, avšak používá velmi šikovně přední tlapy pro přidržování potravy. Velikostí těla převyšuje všechny ostatní druhy hrabošů, lze si ji však někdy splést s nutrií anebo s mladým bobrem. Bobři však mají široký plochý ocas a nutrie má ocas silný a na průřezu kulatý.

Výskyt

Ondatra pižmová žije v současné době téměř ve všech vodách střední a východní Evropy, vyskytuje se také v některých oblastech Skandinávie a západní Evropy. Svým rozšířením zasahuje až daleko na Sibiř. V Anglii byla vysazena ve třech lokalitách, ale znovu zcela vyhubena. Ondatra pižmová pochází ze Severní Ameriky. Zdomácněla v oblastech bývalého Sovětského svazu a v Evropě.

Historie umělého vysazení v Evropě

Ondatru pižmovou, vysoce ceněnou jako kožešinové zvíře, vysadil v roce 1905 v Čechách kníže Colloredo-Mansfeld na svém panství v Dobříši, přibližně 40 km od Prahy. Zvířata si rychle zvykla a začala se rozmnožovat takovým tempem, že už v roce 1915 pronikla do Bavorska, v roce 1917 do Saska a v roce 1927 se objevila ve Virtembersku. Ve stejnou dobu se ondatry rozšířily podél Dunaje daleko za Vídeň a pronikly rychle jak směrem na Balkán, tak i na severozápad. Přes okamžitá opatření k omezení jejich počtu, jakými byla povinnost okamžitého hlášení výskytu ondater a vypsání prémií za jejich odchyt, se nepodařilo jejich šíření zabránit. Lokální akce, které měly místo vyčistit od ondater, měly pouze krátkodobý účinek a nebylo možné je neustále opakovat.

Později bylo i na různých vhodných místech na území tehdejšího Sovětského svazu vysazeno na 80 000 těchto zvířat za účelem zvýšení množství zpracovávaných kožešin. Tak se ondatra pižmová rozšířila na Sibiři a ve střední Asii, kde rozlohou svého výskytu daleko převyšuje obývané oblasti v Evropě. Ondatra pižmová tam nebyla považována za škodnou, protože řeky v Sovětském svazu nebyly většinou regulovány, a proto nemohly vzniknout ani žádné škody na přehradách a hrázích. Naproti tomu ve střední a západní Evropě, kde byly téměř všechny střední a větší vodní toky už dávno regulovány a eventuálně dokonce převedeny do umělých řečišť, vznikaly značné problémy. Ty se však nepodařilo vyřešit ani tím nejintenzivnějším lovením ondater. Naopak se zdá, že čím více se zintenzivňoval jejich lov, tím rychleji se šířily. Dnes už si bez těchto úspěšných hlodavců naši přírodu neumíme ani představit. Na některých místech se staly důležitým zdrojem potravy pro nyní už velmi vzácnou vydru. Ve své severoamerické vlastí není ondatra pižmová považována za škůdce. Její tak úspěšné rozšíření v Evropě je často zdůvodňováno tím, že na evropském kontinentě chybí její přirození nepřátelé. To však určitě není nejpodstatnější, protože k rozšíření ondatry došlo i v rozsáhlých oblastech Sibiře, ve kterých potenciální nepřátelé ondatry žijí, a to ještě rychleji než v Evropě. Na Sibiři se celkem početně vyskytují norci a vydry, kteří jsou v severoamerické vlasti ondatry jejími hlavními nepřáteli. Tito přirození nepřátelé však nanejvýš stavy ondater regulují, nemohou je však zdecimovat. Ondatra nalezla v Evropě a severní Asii volný prostor, v němž nemá žádné konkurenty. Volbou potravy jsou jí nejbližšími druhy hryzec vodní a bobr evropský. Hryzec je však menší, bobr naopak podstatně větší a navíc se v zimě speciálů zuje na kůru stromů. Ondatra předvedla v tomto obrovském experimentu, co se stane, jestliže je do cizího ekosystému zasazeno zvíře schopné] rychlého rozmnožování, a které zde nemá žádné potravní konkurenty. Dnes, devadesát let po prvním vypuštění do volné přírody, se stavy ondater v Evropě stabilizovaly a zvířata se přizpůsobila novým podmínkám tak dobře, že nelze počítat s jejich opětovným vyhubením.

Způsob života

Ondatra je aktivní ve dne i v noci, je-li však vystavena systematickému pronásledování, omezuje svoji aktivitu pouze na noční dobu. Nezimuje, ale v chladném ročním období se uchyluje na delší dobu do nory. Nory zakládá v křoví na břehu vodních toků, a to v podobě dlouhých chodeb, které ústí do prostorných hnízd. V případě hrází to vede k jejich poškozování. Vstupní chodby vyúsťují pod vodou, takže není snadné tyto nory objevit, jestliže je břeh strmý a voda dostatečně hluboká. Jestliže je břeh pozvolný, jako je tomu například na okrajích jezer a rybníků, budují ondatry hrady, které někdy dosahují značných rozměrů - mohou být až třičtvrtě metru vysoké a průměr jejich základny může mít až jeden metr. Tyto hrady jsou však vždycky postaveny z rákosí a jiných vodních či bažinatých rostlin a nikdy ne ze silných větví, jak je tomu v případě bobřích hradů. Ondatry nevytvářejí žádné velké rodinné svazy jako bobři, protože ve srovnání s nimi daleko rychleji dospívají. Materiál na stavbu hradů dopravují tak, že jej uchopí do zubů a doplavou s ním na místo stavby. V některých rybnících můžou hrady stát těsně vedle sebe a působit dojmem volných kolonií.

Potrava

Ondatra je sice převážně býložravec, ale nepohrdne ani menším přilepšením v podobě živočišné stravy. Od jara do pozdního podzimu představují nejdůležitější součást potravy vodní rostliny a rostliny vyskytující se na březích rybníků, jako je rákosí, orobinec a jiné.

V zimních měsících je rostlinné potravy stále méně, ba někdy zcela chybí, protože mělké vody zamrzají. Ondatry se pak potápějí a požírají kořínky a oddenky rákosí a puškvorce, které obsahují hodně škrobu a jiných zásobních látek. V některých oblastech se však musejí přeorientovat na živočišnou potravu v podobě raků a škeblí. Zejména velká škeble rybničná a velevrub malířský hrají rozhodující roli pro překlenutí zimního období. Ondatry je vybírají ze dna a vynášejí na břeh, kde je požírají. Škeble se slabší lasturou zvíře poměrně snadno rozlouskne kousnutím ze strany. Škeble se silnější lasturou ondatra položí na břeh a čeká, až se samy otevřou. Maso těchto škeblí je bohaté na bílkoviny. Pokud počet škeblí klesl v důsledku povodní, k nimž došlo v předcházejícím létě, snižují se šance slabších jedinců na přežití zimního období. Jestliže byly ondatry intenzivně loveny anebo chytány do pastí, přežívají zbylí jedinci zimu v dobré kondici a od jara se pak rodí při rychle za sebou následujících vrzích větší množství mláďat než obvykle; tímto způsobem se stavy ondater zase rychle zvýší. Lovení ondater a snaha o jejich vyhubení způsobuje paradoxně zvýšení úspěšnosti při přezimování, protože zmenšením počtu zvířat se snižuje jejich vzájemná potravní konkurence.

Rozmnožování

Od dubna do října může ondatra několikrát za rok po čtyřtýdenní březosti vrhnout 5-9 mláďat. Mláďata sají mateřské mléko tři týdny a ve třech až pěti měsících života jsou už sama schopna rozmnožování. Mláďata po dospění musejí v důsledku výrazné teritoriality starších jedinců odejít a hledat si nové revíry.

Další zajímavosti

Ondatra pižmová je i dnes ještě většinou považována za nevítaného vetřelce, kterého je třeba potírat. Mnohé námitky proti jejímu rozšíření se však při věcném prozkoumání ukazují buď jako neudržitelné anebo jako silně přehnané. Na tento problém by se proto dnes mělo nahlížet realističtěji než před 60 lety.

Názvy ve světě