Poletuška slovanská

Pteromys volans

Poletuška slovanská

Pteromys volans

Charakteristika

Hlava a trup 15-17 cm, ocas 9,5-13 cm, výška 3,2-3,9 cm, hmotnost 95-170 g. Poletuška slovanská připomíná malou, šedou veverku obecnou, avšak zřetelná se od ní odlišuje létací blánou, která je natažená mezi předníma a zadníma nohama a je porostlá hustými chlupy. Tato blána je tvořena kožním záhybem na boku těla. Ocas je po stranách husté ochlupený a napomáhá při plachtění.

V zimě má poletuška hedvábně měkký stříbrošedě lesklý kožich. Oči jsou poměrně velké, ale uši jsou malé a téměř zcela ukryté v srsti.

Výskyt

Poletuška slovanská obývá převážně husté smíšené lesy na severu tvořené borovicemi, smrky a břízami. Oblast výskytu zasahuje tak daleko na sever, kde ještě rostou břízy. Poletuška potřebuje přirozené lesy, a tak ji moderní lesní hospodářství vytlačuje stále dál na východ. U nás se s ní nesetkáme.

Způsob života

Poletušky slovanské výborně šplhají. S pomocí „létacích blán" mohou překonávat větší vzdálenosti (až 35 metrů) volným klouzavým letem. Přitom zvíře používá ocas jako kormidlo a kromě toho ovlivňuje směr letu pomocí pohybů předních a zadních nohou. Při přistání zvedne ocas a přední tlapky do výšky a tlačí podélnou osu těla do vertikální pozice, aby tím zmírnila náraz při přistání. Jsou to malá zvířata, která pronásledují zejména kuny. Jejich velké oči svědčí o tom, že patří ke zvířatům aktivním zejména za šera.

Rozmnožování

Poletušky si budují velká hnízda na stromech. Využívají je po celý rok a tráví v nich i chladné období. Na jaře se zde rodí holá a slepá mláďata. Většinou samice vrhne ještě podruhé v létě 2-4 mláďata.

O biologii těchto zvířat víme pouze to, co bylo zjištěno pozorováním při jejich chovu v zajetí - především v zoologických zahradách. O jejich životě ve volné přírodě je známo málo, protože tato zvířata žijí vysoko v korunách stromů, v nepřístupných březových lesích Sibiře. Zdá se, že tyto veverky mají pozoruhodně vyvinuté sociální chování, často je možné je spatřit v menších skupinách tvořených buď jenom samečky, či naopak pouze samičkami.

Potrava

Jejich hlavní potravou je březová kůra, kterou šroubovitým pohybem odlupují ze stromu. K jídelníčku těchto zvířat patří ale také listy stromů, čerstvé výhonky a pupeny, semínka nejrůznějších jehličnatých stromů, květy jívy, stejně jako bobule a nejrůznější lesní plody. Potravu odnášejí poletušky do hnízda a tam ji konzumují. Protože neupadají do zimního spánku a v zimě pouze zmenší svou aktivitu, používají někdy ptačí hnízda anebo dutiny ve stromech, ve kterých si ukládají zásoby potravy.

Další zajímavosti

Na celém světě existuje 13 rodů a 36 druhů poletušek, které žijí převážně v teplejších oblastech světa, například v Americe a v Eurasii, ale zasahují také na Malajské souostroví. V jihovýchodní Asii se lze s nimi setkat nejčastěji. V některých oblastech jsou dokonce tak početné, že se na jejich lov specializovala jedna sova (Phodilus badius). Avšak pozor, v Malajsii se vyskytují poletuškám podobné, ale zcela nepříbuzné letuchy patřící do řádu Dermoptera. V Evropě sice poletušky ve volné přírodě už téměř neuvidíme, ale ve zvláštních zařízeních zoologických zahrad, v pavilonech nočních savců, ve kterých je možné díky obrácenému režimu dne a noci sledovat noční zvířata aktivní v tlumeném světle, se s nimi můžeme setkat poměrně často. Můžeme pozorovat, jak plachtí: před přistáním zvednou blánu předními nožičkami vzhůru a brzdí ocasem. Pevně se pak zachytí drápky. Při dobré péči se poletušky v zajetí snadno rozmnožují.

Názvy ve světě