Vlk obecný

Vlk obecný

Canis lupus

Identifikace

Vlk obecný dosahuje délky těla 105-160 centimetrů, výška zvířete se pohybuje od 66 do 80 centimetrů, ocas má dlouhý 38 až 60 centimetrů, zadní tlapa vlka je velká 21-30 centimetrů, ucho má 10-15 centimetrů. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje od 25 do 65 kilogramů. Srst má zbarvenou převážně rezavohnědě, s černým odstínem na hřbetě. Boky, stehna a krk jsou spíše rezavé, břicho bělavé.

Rozšíření

Stálé populace se vyskytují pouze na Slovensku (50-100 zvířat) a v Polsku. Zatoulaná zvířata byla vzácně pozorována například v České republice a v Německu. Odhaduje se, že k roku 2000 bylo v Beskydech a okolí 15–18 jedinců, do roku 2010 se však počet snížil na 10 jedinců. Ojediněle se vlci vyskytují také v Rychlebských horách, Jeseníkách a Krkonoších, pozorování osamělých jedinců bylo hlášeno i na Šumavě.

Způsob života

Smečky vlků obývají hluboké, nejčastěji horské lesy. Lov, při kterém smečka spolupracuje, probíhá hlavně v noci. Kořistí jsou jim srnci, jeleni, divoká prasata, ale i zajíci a domácí zvířata. V období březosti, které trvá 62–75 dní, se samice většinou zdržují v okolí doupěte. Vrhají nejčastěji 5–6 vlčat. Mláďata se rodí hluchá a slepá, váží 0,3–0,5 kg a smysly získávají po 9–12 dnech. Po třech týdnech poprvé opouštějí doupata. Samice do té doby zůstávají u nich a o přísun potravy se jim starají samci. Po 1,5 měsíci už jsou vlčata dostatečně rychlá a obratná, aby dokázala uniknout například před člověkem.

Názvy ve světě

Vlk obecný

Anglicky: Wolf, Francouzsky: Loup, Holandsky: Wolf, Chorvatsky: Obični vuk, Italsky: Lupo, Japonsky: Ookami, Maďarsky: Farkas, Německy: Wolf, Norsky: Ulv

Mohlo by vás také zajímat

Irský vlkodav,  Plochoještěr obecný,  Chameleon obecný,  Satyr obecný,  Bažant obecný,  Rejsek obecný,  Rorýs obecný,  Drvopleň obecný,  Tesařík obecný,  Smrtník obecný