Rosela pestrá

Rosela pestrá

Platycercus eximius

Rosela pestrá je jednoznačně nejčastěji chovaná rosela v klecích českých chovatelů. Podrobný popis vzhledu tohoto druhu naleznete v každé literatuře, proto je zbytečné se mu zde podrobně věnovat. Připomenu pouze to, že rosela pestrá patří k nejpestřeji zbarveným papouškům. Rozlišení pohlaví není u rosel pestrých nikterak složité. Samička má kulatější hlavičku a celkově je méně výrazně zbarvena než sameček, který je mohutnější.

K chovu tohoto druhu jsem se odhodlal již před řadou let. Při první sezóně se ptáci podle mého očekávání k hnízdění neměli. Samice byla mladá, nezbývalo než čekat na další rok. Ten začal slibně. Sameček krmil samici, která před ním dříve prchala. Po vypuštění do větší zahradní voliéry tato aktivita neustávala. Dokonce jsem několikrát sledoval i páření. Samice začala navštěvovat budku, ze které se často ozývalo její hrabání. Na dno budky dávám piliny smíchané s hlínou. Samec v této době samici často proháněl po voliéře, dokud se neschovala v budce. Samiččino nervózní hrabání trvalo asi 10 dnů a v budce se objevilo první vejce. Velikostí jen o maličko větší než u korel, ovšem kulatější. Zasednutí jsem pozoroval přibližně od 4. sneseného vejce. V této době byla kontrola obsahu budky stále obtížnější. Dobře sedící samici nerad ruším, proto se snažím o kontrolu raději v době, kdy je mimo budku. I to se nedařilo vždy, protože samice na moji přítomnost reagovala velice rychlým úprkem zpět do budky. Přesto se to nakonec povedlo. Samice seděla na 7 vejcích. Možného vyschnutí vajec v parných letních dnech se žádný rok neobávám, protože samice je vzorná a téměř každý den se koupe v připravené misce s vodou. Po dvaceti dnech se z budky ozývalo slabounké pískání. V tento den se kontrola povedla, proto jsem mohl sledovat 5 vylíhlých roselek porostlých šedým chmýřím s modrým nádechem. Při další kontrole, po pár dnech jsem pozoroval dokonce všech 7 zdravých mláďat. Vaječná míchanice mizela z misek v těchto dnech velice rychle. Zvýšila se i spotřeba ovoce a zeleného krmení. Samice byla mimo budku stále častěji, kontrola byla tedy jednodušší. Mláďata dobře rostla a jejich křik po otevření víka budky stále nepříjemně sílel. Po pěti týdnech vylétla 3 mláďata, v následujících pár dnech ostatní 4. Zpočátku byla velice plachá a jejich let byl nedokonalý s častými nárazy do pletiva, proto jsem omezil návštěvnost voliéry na dobu nezbytně nutnou a rosely sledoval raději z větší vzdálenosti. Mladé roselky se rychle učily. Po pár dnech jsem je již sledoval v misce s krmením a změna směru letu se zdokonalovala. Po dvou týdnech jsem je odstavil od rodičů, kteří se pomale připravovali na druhé hnízdění. V tom chovný pár vychoval dalších 5 mladých ze 7 snesených vajíček.

Takto nějak probíhala první úspěšná chovná sezóna u mých rosel pestrých, která se naštěstí každý rok podobně opakovala. Pár 4 roky po sobě pravidelně odchovával v prvním hnízdění 7 mladých. Ve druhém 4-5. Jen jednou samice ze druhé snůšky slezla těsně před líhnutím. V následujících letech počet mladých s přibývajícím stářím chovného páru klesal. Pouze však o 2-3 mláďata.

Před nedávnem jsem si ponechal z mého odchovu jednu samici a na burze v Telči jsem zakoupil samečka.

Názvy ve světě

Rosela pestrá

Latinsky: Platycercus eximius, Anglicky: Eastern Rosella, Německy: Rosella, Dánsky: Rosella, Španělsky: Perico Multicolor, Finsky: valkokurkkurosella, Francouzsky: Perruche omnicolore, Italsky: Rosella comune, Japonsky: nanakusainko, Japonsky 2: , ナナクサインコ : , Holandsky: Prachtrosella, Norsky: Praktrosella, Polsky: rozella bialolica, Rusky: Розелла, Slovensky: rozela pestrá, Švédsky: Praktrosella, Čínsky: 澳东玫瑰鹦鹉

Mohlo by vás také zajímat

Rosela adelaidská,  Rosela černohlavá,  Rosela pennantova,  Rosela slámožlutá,  Rosela žlutobřichá,  Rosela žlutohlavá,  Rosela žlutolící,  Saranče pestrá,  Vlha pestrá,  Slunečnice pestrá