Pyrura hnědouchý

Pyrura hnědouchý

Pyrrhura frontalis

Výskyt

Areál přirozeného výskytu zasahuje na území Argentiny, JV Brazílie, Paraguaye a Uruguaye .

Rozšíření v Evropě

První poznatky o pyruře hnědouché byli sepsány roku 1809. V 1869 byli dovezeny první dva ptáci do londýnské zoologické zahrady. Odchovu se docílilo o šest let později. Nyní je u nás relativně hojně zastoupen a v budoucnu by se měli početní stavy navyšovat, protože chov pyrury hnědouchého není nikterak náročný. Jediným úskalím je rozeznání pohlaví, zkušení chovatelé dokážou poznat samce podle robustnější hlavy a zobáku, ale je to spíše sázka do loterie, u tohoto druhu bych doporučoval endoskopii nebo metodu DNA.

Popis podle Vašíčka

Samec: zelený, na spodině bledší a žlutější, za ozobím má několik červených per, čelní proužek je tmavočervený, uzdička černá, příuší šedavě hnědé. Strany krku, hrdlo a prsa jsou olivové, lemované tmavě žlutě, na špici s olivově hnědým nádechem. Střed břicha má hnědavě červený, spodní záda variabilně hnědavě červená, ohbí křídla a spodní krovky křídelní zelené, krovky ruční modravě zelené, vnější letky ruční modré, na špici zelenavé. Ocasní péra jsou olivová, široce zakončená hnědavě červeným zbarvením, na spodní straně tmavě hnědočervená. Zobák je šedavě hnědý, duhovka tmavě hnědá, běhák šedý. Samice: stejně zbarvená jako samec, někteří chovatelé se domnívají, že samice mají obecně matnější zbarvení a samec je robustnější. Jak už bylo zmíněno jedinou spolehlivou metodou je analýza DNA nebo endoskopie. Mladí ptáci: podobní dospělým, ale jejich zbarvení je méně intenzivní a mají kratší ocas. Podle některých chovatelů mají mladí mladí samečci hnědé skvrny na břiše výraznější než samičky

Chov

Pyrury hnědouché jsou relativně nenároční ptáci na chov, dokonce se snášejí během hnízdění!! i s jinými ptačími druhy, ovšem voliéra musí být pro skupinový chov prostorná. Pyrury jsou známé svým nepříjemným hlasovým projevem, klidně si je můžete pořídit místo hlídacího psa, efekt bude stejný. Dnešní populace je značně zdomestikovaná a proto není problém mít pyrury přes zimu v nevytápěné ubikaci, ovšem jako u všech ptáků tu je riziko omrznutí nožiček. Ani na prostor si pyrury hnědouché nekladou nikterak vysoké požadavky, pro jeden pár stačí voliéra o 2m délky. Základem krmení by měla být směs pro střední papoušky, kterou doplňujeme ovocem. Písek na trávení nebo grit a sépiová kost nesmí ve voliéře chybět. Čerstvá voda je podmínkou. Okus je taky velmi důležitý, protože pod kůrou stromu nalezneme hodně tříslovin, které působí pozitivně na střevní mikroflóru a celý zažívací systém. Pokud usilujeme od odchov, tak páru umístíme do voliéry budku o minimálních rozměrech: průměr (25)-30cm, výška 45cm. Na dno nasypeme rašelinu nebo hobliny. Po páření klade samička 4-6 vajíček, na kterých sedí 20-22 dní, mláďata vylétávají z hnízda po 30 dnech. Rodiče je ještě asi 3 týdny přikrmují. Většinou stihnou pouze jednu snůšku za rok.

Mutace a poddruhy

Jsou známy tři zeměpisné formy, přičemž první zmíněná je nominátní: Pyrrhura frontalis frontalis, Pyrrhura frontalis kriegi a Pyrrhura frontalis chiripepe. U nás nejsou barevné mutace ještě zažité, ale v zahraničí (Německo, Belgie, Holandsko) se vytvořila poměrně široká škála barevných rázů např. modrá, žlutá, atd…

Názvy ve světě

Pyrura hnědouchý

anglicky: Maroon-bellied Parakeet, latinsky: Pyrrhura frontalis, Německy: Braunohrsittich, Dánsky: Rødbuget Conure, Španělsky: Cotorra Chiripepé, Finsky: riograndenaratti, Francouzsky: Conure de Vieillot, Italsky: Conuro ventrecastano, Japonsky: urokomekishikoinko, Japonsky 2: ウロコメキシコインコ, Holandsky: Bruinoorparkiet, Norsky: Rustpanneparakitt, Polsky: rudosterka kasztanowobrzucha, Portugalsky: Tiriba-de-testa-vermelha, portugalštině brazilské: Tiriba-de-testa-vermelha, Rusky: Буроухий краснохвостый попугай, Slovensky: klinochvost hnedosluchý, Švédsky: Rödbrunbukad parakit, Čínsky: 红腹鹦哥

Mohlo by vás také zajímat

Pyrura bělouchý,  Pyrura černohlavý,  Pyrura červenouchý,  Pyrura modrobradý,  Pyrura zelenolící