Papoušíček vrabčí

Papoušíček vrabčí

Forpus passerinus

Rozšíření a život v přírodě

Ve volné přírodě můžeme papoušíčka vrabčího nalézt na území států: Brazílie, Venezuela, Jamajka, obývá především tropické pralesy v povodí Amazonky, ale také pobřežní lesy. Je to pták v Jižní Americe značně rozšířený a mnohdy se zdržuje ve velkých hejnech, která zalétávají do vesnic, na kukuřičné plantáže a do ovocných sadů. Obvykle si staví hnízdo v dutinách kmenů nebo větví od února až do srpna, tedy po období dešťů. Živí se plody, různými bobulemi, semeny, pupeny stromů, atd…

Početnost v Evropě

Tento papoušek byl objeven již v roce 1611 a v 1648 byla pořízena jeho první kresba. Linné ho však pojmenoval a systematicky zařadil až 1758. K nám se dostali koncem 19.st. Po 2. světové válce zcela vymizel z našich chovů. Ani dnes není početní stav nikterak přiznivý a určitě nepatří mezi nejběžnější druhy. Ovšem vzhledem k jeho relativní nenáročnosti na chov by jeho početnost v ČR měla v blízké době stoupat.

Popis nominátní formy passerinus podle Vašíčka

Samec: žlutavě zelený, na čele, lících, spodní části těla, spodních zádech a kostřeci výrazněji bledší, na týlu a zadní straně krku s šedavým odstínem. Někteří ptáci mají kostřec a spodní záda s bledě modrým nádechem. Krovky ruční, kratší letky ruční a spodní krovky křídelní jsou fialově modré, letky loketní bledě modré, spodní strana letek modravě zelená. Ocasní péra jsou zelená, zespodu bledší, zobák je rohový, duhovka tmavě hnědá, běhák hnědavý. Samice: podobná samci, místo modré všude zelené zbarvení, čelo je žlutější Mladí: podobní dospělým, pouze matnější zbarvení

Chovatelské zařízení a chov

Papoušíček vrabčí není nikterak náročný jak na chov, tak ani na ochočení, je to mírumilovný papoušek, který má podobný hlasový projev jako naši vrabci domácí. V mimohnízdním období může svoji ubikaci sdílet i s jinými ptačími druhy. Názory na chov po více párech jsou značně diferenční. Podmínkou je jako u většiny skupinových chovů prostorná voliéra. Pokud chceme usilovat o odchov papoušíčka vrabčího v kleci, neměli bychom mu nabízet větší množství olejnatých semen, po kterých dochází k tloustnutí a zároveň tak k neplodnosti ptáka. Jako základ stravy podáváme směs pro malé a střední papoušky. Doplňkem může být ovoce, zelenina, různé bobule, zelené a klíčené. Ve voliéře by neměl kromě sépiové kosti chybět ani grit nebo písek na trávení. Papoušíček vrabčí se rád vystavuje dešti někdy až do úplného promáčení, naopak na koupání v misce si moc nepotrpí. Nynější populace je relativně otužilá a může být chována v celoročních voliérách, ve kterých by teplota v zimních měsících neměla klesnout pod 0°C. Papoušci vrabčí mají vysokou reprodukční schopnost. Pokud zajistíme optimální chovatelské zařízení a do kryté části voliéry zavěsíme budku, tak po páření naklade samička 3-7 vajíček. Po 20-21 dní se začínají líhnout mladí. Vylétávají ve staří 5 týdnů. Není výjimkou, že chovný pár vyvede až 3 hnízda za jednu sezónu.

Poddruhy a kříženci

V Jižní americe se vyskytuje 5 subspecií: Forpus passerinus passerinus, Forpus passerinus viridissimus, Forpus passerinus cyanophanes, Forpus passerinus cyanochlorus, Forpus passerinus deliciosus. Pár exemplářů bylo nalezeno také v Západní Indii, ovšem bylo zjištěno, že se jedná o uměle vytvořenou populaci, vypuštěnou ve Francii. Kříženci byli odchováni s andulkou.

Názvy ve světě

Papoušíček vrabčí

Latinsky: Forpus passerinus, Anglicky: Green-rumped Parrotlet, Německy: Grünbürzel-Sperlingspapagei, Dánsky: Grønrygget Spurvepapegøje, Španělsky: Cotorrita Culiverde, Finsky: parviaranen, Francouzsky: Toui été, Italsky: Pappagalletto groppone verde, Japonsky: terirurihainko, Japonsky 2: テリルリハシインコ, Holandsky: Groene Muspapegaai, Norsky: Grønngumpet Spurvepapegøye, Polsky: wróbliczka zielonorzytna, Portugalsky: Tuim-santo, portugalštině brazilské: Tuim-santo, Rusky: Воробьиный попугайчик, Slovensky: papagájik vrabčí, Švédsky: Gröngumpad sparvpapegoja, Čínsky: 绿腰鹦哥

Mohlo by vás také zajímat

Papoušíček brýlatý,  Papoušíček modravý,  Papoušíček šedokřídlý,  Papoušíček žlutolící