Papoušek kapský

Poicephalus robustus

Papoušek kapský

Poicephalus robustus

Výskyt

Domovinou papouška kapského je jih, západ a východ Afriky - Jihoafrická republika, Mosambik, Tanzanie, Rwanda, Zambie, Zimbabwe, Ghana, Nigérie.

Biotop

Papoušek kapský obývá většinou oblasti s nadmořskou výškou 1000-2100 m. Zajímavé je, že zatímco na většině území žijí ve vyšších polohách a do nížin a mangrovových lesů létají jen za potravou, na některých místech v oblasti Guinejského zálivu obývají mangrovové lesy přímo na pobřeží trvale. Jejich domovem jsou lesy s převahou porostu jehličnanů rodu Podocarpus, otevřené lesy, savany s řídkým porostem stromů a mangrovy. Za potravou létá i do níže položených krajin, též na ovocné plantáže. V Gambiie se vyskytují jen na dolním toku řeky Gambie v místech s brakickou vodou a mangrovy. Podle místního ochránce přírody M.Chama jsou v Gambii velice vzácní a výskyt je omezen téměř výhradně na národní park Kiang-West. Spatřeni byli též v okolí Pirang a Marakissa (Oertel, 2001). Podobně vzácní jsou v celé oblasti Guinejského zálivu. Podle zdrojů z okruhů lovců a obchodníků nebyli spatřeni od osmdesátých let v Nigerii, Togu, Ghaně, Senegalu, Mali a Sierra Leoně. Údaje o počtech v ostatních částech Afriky nejsou z poslední doby žádné k dispozici, ale lze se oprávněně domnívat, že nebudou nikterak povzbudivé. Neustálé ničení přirozeného prostředí, odchyty a četné válečné konflikty a kmenové nepokoje vytlačují papoušky stále více z oblastí, které jsou pro ně životně důležité (viz těsná vazba na porosty stromů Podocarpus v JAR a mangrovy v Gambii).

Poddruhy

• Papoušek kapský jižní (Poicephalus robustus robustus). Svým vzhledem se odlišuje od ostatních poddruhů, a to především zbarvením hlavy. Ta je zeleno-žluto-hnědá, posetá hnědými a zelenými skvrnami. Hruď, břicho a kostřec mají modrý nádech. Ohbí křídel a stehna jsou oranžově červená. Samice má vždy oranžově zbarvené čelo.
• Papoušek kapský mosambický (Poicephalus robustus suahelicus). Hlava a týl jsou stříbrošedé, prsa a břicho bez modrého nádechu. Samice má vždy oranžově zbarvené čelo. Tento poddruh k nám byl několikrát dovezen.
• Papoušek kapský západní (Poicephalus robustus fuscicollis). Menší postavy než předchozí poddruh. Zelené části mají namodralý nádech; samice mají velkou oranžovou skvrnu na čele, která samcům chybí nebo místo ní mají jen několik oranžových peříček. Tento poddruh je v ČR nejčastější.

Hnízdní biologie

Papoušci kapští nemají žádný pevný termín hnízdění, zjevně se řídí podle období dešťů. Vzhledem k rozsáhlosti výskytu a různým biotopům hnízdí podle jednotlivých oblastí prakticky po celý rok. Hnízdo si papoušci kapští budují většinou vysoko nad zemí v dutinách stromů a větví. Hloubka se pohybuje v rozmezí 30-90 cm, dno má v průměru pouhých 15-18 cm, malý je rovněž vstupní otvor - 8cm. V době hnízdění se páry oddělují od hejn a drží se stranou daleko od ostatních ptáků. Zajímavý je údaj o intervalu mezi snesením vajec. Morze (1983) sledoval jedno hnízdění v dubnu v Zambii a uvádí odstup 4-6 dnů (??) (Hoppe/Welcke,1990). M. Perina uvádí obvyklé 2-3 dny jako u ostatních papoušků rodu Poicephalus. Samička snáší 2-4 bílá kulovitá vejce, ze kterých se líhnou mladí po 26-28 dnech. Hnízdo mláďata opouští po cca 70 dnech a poté jsou ještě rodiči delší čas dokrmována.

Voliéra pro papoušky kapské má mít železnou konstrukci se silnějším pletivem a rozměry alespoň 2x1x2m (vnitřní část) s přilehlým výletem 4x1x2m (d x š x v). Důležité je dostatečné vybavení bidly a to i svislými, protože rádi a často šplhají. Budky mají raději vertikální, zavěšené ve vyšší úrovni. Rozměry budek ve kterých ptáky někteří chovatelé odchovali jsou uváděné kolem 60x20-30cm (výška x průměr) s vletovým otvorem 10cm. Vzhledem k tomu, že v přírodě obsazují dutiny poměrně těsné, je vhodné, pokud to jde, předložit jim na výběr ještě i budku s menším vnitřním průměrem. V našich klimatických podmínkách připadá hlavní období hnízdění na listopad - prosinec (i v tomto směru je zde výrazná paralela s žaky) a proto je jim nutné vytvořit patřičné podmínky. Nezbytné je včasné přemístění z venkovních voliér do vytápěných prostor, resp. možnost přitápění ve vnitřní chráněné části u celoročních kombinovaných voliér.

Úspěšně odchovat papoušky kapské se v ČR podařilo v nedávné době již několika chovatelům (Brychta, Vlček, Hrubeš, Novák, Vestfal). Tyto úspěchy vzbuzují naděje, že by se tito papoušci mohli postupně v našich chovech více rozšířit.

Názvy ve světě