Mníšek šedý

Mníšek šedý

Myiopsitta monachus

Mníšci šedí žijí na jihovýchodě Jižní Ameriky, Bolívii, jižní Brazílii a Argentině. Jsou považováni za jediný druh papouška, který si staví vlastní hnízdo. V přírodě žijí v koloniích, ve kterých si staví velké hnízdiště, skládající se z jednotlivých otvorů navazujících na hnízdní komůrky, kterých nezřídka bývá až kolem 20-ti. Mníšek šedý dosahuje délky kolem 27,5 cm včetně dlouhého zužujícího se ocasu. Jsou převážně zelení se šedým čelem. Světlejší odstín šedé barvy pokračuje i pod očima na tvářích, vroubkovaná šeď pokračuje i na hrudníku a na bříšku. Někteří lidé si kvůli jeho dlouhému ocasu mylně myslí, že patří mezi aratingy. Dokonce některá starší literatura, objevující se na trhu ještě dnes, je mezi ně také řadí. Není tomu samozřejmě tak. Mníškové tvoří samostatný druh, který má čtyři poddruhy.

Mláďata mníška šedého mají jedinečný obranný reflex. Když je uchopíte do ruky začnou se třást. Tento manévr v nich zůstává zakotven po celý první rok života a při vyrušení jej neváhají použít. Většina mníšku šedých má ráda, když si s nimi hrajete. Jsou velice teritoriální a co mají v kleci, považují za své. Pokud jim například odstraníte z klece nějakou jejich hračku, můžete se setkat s opravdu nepříjemným „mniším nadáváním“. Mnoho chovatelů si také na svou kůži vyzkoušelo, že mníšek šedý se řídí pravidlem „když se mi snažíš utéct, dohoním tě!“. Snaží se svými nálety vyplašit cokoliv, co by je rušilo. Mnoho chovatelů z jejich voliér utíká se strachem ze štípnutí. Proto je například při čištění nebo upravování klecí i voliér raději přesuňte jinam. Předejdete tak několika štípancům a určitě také ušetříte před trápením samotné mníšky.

Jedině častým přivykáním na lidi vašeho mníška šedého přimějete chovat se mile ke komukoliv. Mníšci umějí být roztomilí věrní ptáci, ale pokud nejsou dostatečně trénováni a není jim věnován dostatek pozornosti, umějí se chovat i jako malí „teroristi“. Mohou se také naučit výborně mluvit. Samozřejmě záleží na jednotlivých jedincích, ale někteří mohou svojí slovní zásobou konkurovat některým amazoňanům nebo dokonce papouškovi žako. Mají velice rádi různé hračky. Pokud tedy chcete Vašemu mníškovi zpříjemnit pobyt v jeho klícce, měli byste mu dostatek hraček připravit a v pravidelných intervalech mu je v kleci měnit. Nejsou tolik nešetrní ke své kleci a jejímu vybavení jako bývají ostatní papoušci. Jako většina papoušku se i mníškové šedí rádi koupou ve svých nádobách na vodu. Je proto lepší poskytnout jim větší a hlavně těžší kovové či keramické misky, které jsou pro koupání vhodné. Samozřejmě v nich musíte vodu udržovat stále čerstvou nebo je musíte ihned po koupání vyndat z klece a vyměnit za menší, ze kterých budou mníšci jen pít.

Voliéry pro jejich chov by měly být vybaveny pevným pletivem (nejlépe 16 mm silným) s oky maximálně 2 x 2 cm. Pro hnízdění vyhovují budky s rozměry stejnými jako mají budky pro korely. Na vnitřní straně je vhodné pod vchodem připevnit kus pletiva pro snadnější vylézání z budky. Některé páry jsou schopné odchovat mláďata pouze na malé vrstvě dřevěných drtin. Jiné si ale, stejně jako v přírodě, staví uvnitř hnízdní budky vlastní hnízdo. Proto je nutné jim spolu se zavěšením budky poskytnout také dostatek stavebního materiálu. Jejich pohlaví lze s jistotou určit pouze analýzou DNA. Většinou má ale sameček užší hlavu a širší zobák než samička. Snůška mníška šedého obsahuje nejčastěji 4 až 8 vajíček. Samička je snáší po jednom denně a obvykle po třetím sneseném vajíčku nasedá. Mláďata se líhnou po 26 až po 28 dnech. O jejich výchovu se starají oba rodiče. Pro ruční dokrmování se mláďata odebírají z budky ve 3 týdnech věku. Jakmile nejstarší z mláďat dosáhne věku přibližně 4 týdnů, začne pár s další snůškou. Po každých dvou odchovech se doporučuje hnízdní budku odstranit a nechat pár asi tři měsíce odpočinout.

Krmení mníšků musíte věnovat dostatečnou péči. Snadno se totiž mohou stát závislými pouze na semenech, což může později v životě způsobit jejich nadváhu. Dalším problémem při chovu mníšků šedých může být například trhání peří. Mnoho ptáků může také poznamenat přístup jejich chovatelů. Spousta mníšků šedých může trpět obrovským stresem. Pokud se o ně však dobře staráte, věnujete jim péči a čas, neměli byste s jejich zdravím mít o nic více problémů než s ostatními druhy.

Mníšek šedý je často doporučován jako výborný rodinný zvířecí mazlíček, který jistě potěší každého kdo se s ním setká. Dožívá se až 40-ti let, takže může být vaším dobrým přítelem po dlouhou dobu.

Názvy ve světě

Mníšek šedý

Latinsky: Myiopsitta monachus, Anglicky: Monk Parakeet, Německy: Mönchsittich, Dánsky: Munkeparakit, Španělsky: Cotorra Argentina, Finsky: munkkiaratti, Francouzsky: Conure veuve, Islandsky: Munkpáfi, Italsky: Parrocchetto monaco, Japonsky: okinainko, Japonsky 2: オキナインコ, Holandsky: Monniksparkiet, Norsky: Munkeparakitt, Polsky: mnicha nizinna, Portugalsky: Caturrita, portugalštině brazilské: Caturrita, Rusky: Калита, Slovensky: mních zelený, Švédsky: Munkparakit, Čínsky: 灰胸鹦哥

Mohlo by vás také zajímat

Alexandr šedý,  Anolis šedý,  Bažant paví šedý,  Kovařík šedý,  Luněc šedý,  Ťuhýk šedý,  Sedmihlásek šedý,  Lejsek šedý,  Bělořit šedý,  Jespák šedý