Alkoun úzkozobý

Uria aalge

Alkoun úzkozobý

Uria aalge

Znaky

Pták velký jako kachna, dlouhý 42 cm a o rozpětí křídel až 70 cm. V létě má alkoun úzkozobý černé, v zimě světlé hrdlo. Mnozí alkouni mají kolem oka tenký bílý kroužek, od nějž vede jemný bílý proužek k šíji. Nejsou však zvláštním druhem, ale jen rasou alkouna úzkozobého.

Prostředí

Žádný z alkovitých nežije tak daleko na jihu jako alkoun úzkozobý. Nejjižnější ptačí skály, kde žije, jsou při atlantickém pobřeží Španělska. Jeho stav v Baltu silně poklesl v důsledku sběru vajec okolo r. 1800 na 20 párů, díky následující důsledné ochraně se dnes zvýšil na 10 000 párů. Své ptačí skály má i Helgoland. Na přelomu století byl tento ostrov každoročně 24. července cílem rekreantů a jejich oblíbené zábavy - střílení alkounů. Přitom připlouvali při lidových slavnostech čluny až k úpatí ptačí kolonie, odkud lidé stříleli alkouny, vracející se z moře ke svým mláďatům. Alkouni tu dobu přežili, ale papuchalci byli na Helgolandu vyhubeni. Celkový počet alkounů úzkozobých na Zemi se dnes odhaduje asi na 20 miliónů. Z tohoto množství je každoročně snad 1 milión ptáků uloven pro kuchyňské účely.

Rozmnožování

Alkouni hnízdí v početných koloniích. Každého příchozího zdraví sousedé hlasitým křikem a poklonami. Alkouni přilétají těsně nad hladinou a těsně před skalami vylétají kolmo vzhůru. Když odlétají, vrhají se do hlubiny a a pád skončí až těsně nad mořskou hladinou. Když přistávají, dopadnou břichem na vodu. V ptačích koloniích zaujímají alkouni střední patra, pod nimi jsou kormoráni chocholatí a alkouni holubí, nad nimi papuchalci a buřňáci lední. Páry sedí většinou těsně u sebe. Otírají se navzájem zobáky a krky. Když jeden z partnerů zahyne, sedí druhý dál na vejci a odchová s pomocí nehnízdících ptáků i mládě. Alkouni, kteří nehnízdí, si rádi sednou na kterékoli nestřežené vejce. Vejce leží na holé skále, často navzájem vzdálena jen 25 až 50 cm. Při sezení na vejci obracejí alkouni hlavu směrem k moři. Jejich vejce jsou zbarvena velmi rozdílně a jsou skoro tak velká jako vejce husí - asi 81 mm - mnohá z nich jsou krásná jako drahokamy. Každý alkoun své vejce pozná. Sezení na vejci trvá 30 až 35 dnů. Mláďata se líhnou s otevřenýma očima a šedým vlně podobným prachovým peřím, jsou však ještě velice bezmocná. Dvakrát až třikrát denně je staří krmí až 10 g těžkými rybami a asi po 20 dnech dorůstají velikosti pěsti. V té době skáčou ze stěn třepotavým letem do hlubiny. Jsou lehká jako peří, a proto se při prudkém pádu obvykle nezraní. Mnohá z nich však spadnou do skalních štěrbin a hynou. Mláďata, která přežila, táhnou s rodiči na moře. Některé přístupné ptačí skály jsou hospodářsky využívány. Mají vlastníky nebo pachtýře, kteří provozují odlov. Vejce ze skal sbírají velkými, na dlouhých tyčích připevněnými lžícemi. Eskymáci, kteří bydleli v blízkosti kolonií alkounů, se dříve živili v létě takřka výhradně jen jejich masem, silně vonícím rybinou. Část si též nasolovali jako zásobu na zimu.

Potrava

V době hnízdění a odchovu mláďat loví alkouni úzkozobí takřka výlučně malé pelagické, tj. ve volné vodě žijící rybky. Mimo dobu hnízdění je jejich jídelníček rozmanitější: kromě ryb se živí korýši, mořskými červy, škeblemi a dokonce i řasami. Nepřiplují-li rybí hejna, může dojít k období hladu - pobřeží před ptačími ostrovy je pak poseto mrtvými alkouny.

Názvy ve světě