Racek tříprstý

Rissa tridactyla

Racek tříprstý

Rissa tridactyla

Znaky

Velikostí a zbarvením je racek tříprstý velice podobný racku bouřnímu, má však černé nohy a černé špičky křídel. Je dlouhý 41 cm. Zadní prst je ještě více zakrnělý než u ostatních racků a u evropské rasy je bez drápu. Šat mladého ptáka má nápadnou kresbu - tmavý podélný pás na křídlech, lehce vykrojený ocas s černým lemem a černavý kroužek na šíji. Je to pták velmi společenský a důvěřivý. Vytrvale sleduje lodi. V hnízdní kolonii nápadně a nepřetržitě křičí „kekevík", na moři jej však slyšíme jen zřídka.

Prostředí

Racek tříprstý je jediný racek volných moří a nejhojnější pták severního Atlantiku. Většina jeho kolonií je v severním Norsku mezi fjordy Varanger a Lakse na příkrých stěnách Svaerholtklubben. Tady hnízdí podle odhadu 360 000 racků tříprstých spolu s alkouny, papuchalky a jinými mořskými ptáky. Kolonie s více než 100 000 páry je hlášena i z Grónska. Hluk, který vychází z těchto ptačích skal, připomíná z dálky hluk velkoměsta. Ptáci, přilétající na skály z moře a ptáci, kteří odsud odlétají, vytvářejí jakousi živou střechu. Na každý rušivý podnět vylétají ze skalních stěn mračna bílých ptáků.

Kromě období hnízdění žijí rackové tříprstí na volném moři. Létají stejně dobře nízko nad vlnami jako ve značné výšce. Přečkávají i velké bouře a spí na vodě, často značně rozvlněné. Populace hnízdící na severu odtahují na zimu až do mírného pásma, ptáci hnízdící jižněji zůstávají zčásti také během zimy v blízkosti své kolonie. Nejsevernější racčí skály jsou na Špicberkách, nejjižnější v Bretani. Také na skalních stěnách Helgolandu přežívá malá, ale přesto stálá kolonie. Poměrně často zalétají rackové tříprstí do vnitrozemí, jsou zde obyčejně značně vysíleni a vyhublí, protože jen moře je schopno dát jim dostatek potravy.

Rozmnožování

Kolonie racků tříprstých existují místy už od nepaměti. Většinou je ptáci osídlují v dubnu, na nejzazším severu i v květnu, a v srpnu nebo v září je zas opouštějí. Při toku se partneři postaví proti sobě, otvírají zobák, otáčejí hlavou a předvádějí si navzájem své rudé jícny. Před pářením skočí samička do hnízda a pípá a třepe se jako žebronící mladý pták. V koloniích zaujímají rackové tříprstí spodní a střední patra, pod nimi jsou alkouni holubí a kormoráni chocholatí, nad nimi papuchalkové a velcí rackové.

Samečkové a samičky racků tříprstých slepují hluboce miskovité hnízdo z bláta, chaluh a jiného dostupného materiálu. To někdy váží až 10 kg. Většinou ale jen vylepšují a dostavují hnízdo loňské. V tomto stavitelském umění spočívá tajemství úspěchu racků tříprstých. Ti totiž mohou hnízdit i na strmých stěnách, kde jiní mořští ptáci nenacházejí vodorovné plochy pro vejce. V kolonii žijí i mnozí nehnízdící ptáci. Je jim dovoleno účastnit se také stavby hnízda, jsou ale příkře zahnáni, když s nákladem bláta v zobáku přistanou u cizího hnízda. Když by však rodiče z jakékoli příčiny opustili mláďata, rychle se objeví náhradní pěstoun. Na jihu je hlavním obdobím hnízdění květen, na severu červen. Oba rodiče sedí na většinou dvou 57 mm dlouhých vejcích 24 až 25 dnů a střídají se po každých 12 až 24 hodinách. Mláďata jsou krmivá, v prvních týdnech se nedovedou postavit na nohy a rodiče je musejí zahřívat.

Potrava

Racek tříprstý požírá malé ryby a na vodě vzplývající planktonní organismy. Když hledají potravu rackové buď plavou na hladině, nebo se na ni vrhají ze vzduchu v tupém úhlu, vody se však jen dotknou.

Názvy ve světě